Bude Evropa patřit Zeleným?

V listopadu 2002 vydalo nakladatelství Fedora Gála G plus G publikaci „Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě“. Jde o čin velmi záslužný, protože problematiku vzniku a vývoje environmentálně orientovaných stran u nás dosud nikdo nezpracoval. Knížka se pravděpodobně nestane kasovním trhákem, ale jsem přesvědčen, že několik tisíc výtisků i na malém českém trhu své uplatnění najde. Knížka Pavla Pečínky přitom nepotěší jen příznivce Strany zelených, ale zaujme také členy environmentálních nevládních organizací, vysokoškolské studenty i širší veřejnost, které není stav a vývoj životního prostředí lhostejný.

Knížka Pavla Pečínky perfektně mapuje situaci v evropských zemích, a to nejen západoevropských, ale i středo a východoevropských, kde často asi nebylo snadné dostat se ke spolehlivým a dostatečně podrobným a aktuálním údajům. Větší pozornost je logicky věnována vývoji Strany zelených v ČR i posledním tendencím, které se do vydání knížky staly (snahy i revitalizaci Strany zelených a obnovení důvěry u environmentální komunity).

V knížce mi schází dvě věci, ale jsem si vědom, že jejich splnění by bylo spíše úkolem pro sehraný a štědrým grantem finančně zajištěný tým řešitelů:

• Pozornost je věnována Evropě, mimoevropské strany jsou jen vyjmenovány (výčet pravděpodobně není úplný). Přitom vznik, vývoj a perspektivy „zelených“ mimo Evropu, a především v rozvojových zemích, by mohl hodně napovědět, jestli se jedná o politický směr, který má šanci efektivně reagovat na dnešní globální, nejen environmentální, výzvy.
• Text je zaměřen analyticky, prakticky schází pokus o zevšeobecnění (syntézu) poznatků a jejich interpretaci. Ale možná by výzva k zevšeobecnění a interpretaci měla být adresována spíše samotným členům a příznivcům Zelených, kteří mají v rukou úspěch či neúspěch tohoto politického směru v našich podmínkách.

Moje poslední připomínka se týká názvu knihy. Ten jistě zaujme, ale je i trochu zavádějící. Právě středoevropští a východoevropští Zelení (především v pobaltských státech) by mohli po zkušenostech s reálným socialismem ukázat, že „zelená“ nemusí nutně přicházet jen zleva, jak se to v západní Evropě obvykle dělo. Možná by stálo za diskusi pokusit se vyjasnit, jestli středové, či pravicově orientované strany mohou být vůči životnímu prostředí opravdu citlivé a prosazovat věrohodně udržitelný rozvoj. A pokud ano, proč se to až dosud děje výjimečně? Nebo tato otázka pozbývá smyslu a celé dělení politického spektra na levici, střed a pravici se stává věcí minulosti (viz heslo Zelených „nejsme ani nalevo, ani napravo, ale vpředu)?

Knížka rozhodně stojí za přečtení a stojí za to si ji koupit. Může sloužit jako „malá encyklopedie“, která v domácí knihovničce může dobře posloužit. Přeji si, aby autor měl dostatek času a také klidu na psaní další, snad obdobně orientované knížky. Věřím, že tvůrčí energie a inspirace k tomu má dost.

Pavel Pečínka: Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě. G plus G, Praha. 261 stran. Doporučená cena 249 Kč.