Den po volbách

Den po volbách je zřejmé, že výsledky nepřinesou stabilizaci politické scény, spíše naopak. Nebude nám tudíž dopřán komfort typu „volby skončily, zapomeňte“.

   Den po volbách je zřejmé, že výsledky nepřinesou stabilizaci politické scény, spíše naopak. Nebude nám tudíž dopřán komfort typu „volby skončily, zapomeňte“. Patová situace dost možná vyústí v předčasné volby, nebo ve vytvoření velké koalice (ODS a ČSSD) a následné přijetí většinového volebního systému. Obojí je špatně.
   Nejdříve se ale podívejme na to dobré, co volební výsledky přinesly. Především je to vysoká volební účast. Vyhrocená a místy až nechutná volební kampaň přeci jen dokázala probudit občany k aktivitě. Alespoň do té míry, aby se zvedli ze židlí a odkráčeli do volební místnosti.
   Za druhé je to propad podpory komunistické straně. To snad signalizuje, že po šestnácti letech se (především díky generační obměně) společnost uzdravuje ze čtyřicetileté deformace, kterou třídní boj za beztřídní společnost v ateistickém ráji přinesl. Vzpomínám si na výrok Miloše Zemana z první poloviny devadesátých let, podle mého názoru hluboce pravdivý, že preference komunistů jsou teploměrem (indikátorem) „zdravotního stavu“ společnosti, stejně jako horečka je indikátorem ohroženého zdraví jedince.
   Za třetí se zdá, že se politická scéna do jisté míry uzavírá. Je otázkou, jestli to není příliš brzy, ale obecně je to snad pozitivní trend. Letos propadlo jen pět a půl procenta hlasů, přestože kandidovalo 26 politických stran a hnutí. Pokud bychom vyňali z tohoto výčtu SNK-ED se dvěma, vypadá to ještě lépe. Dvacet stran nedokázalo překročit ani jedno procento, včetně vládní US-DEU, která si svých 0,3% podpory plně zaslouží, především za poslední půlrok své činnosti. Z tohoto pohledu se mi jeví rozumné, že se SOS rozhodla sama nekandidovat a podpořit Zelené.
   Za čtvrté je jistě pozitivem vstup Strany zelených do Poslanecké sněmovny. Je to první průlom do „vysoké politiky“ nejen v ČR, ale i v rámci celé střední a východní postkomunistické Evropy. Zelení mohou samozřejmě selhat, rozhádat se, být nesourodou skupinou, nespolehlivým koaličním partnerem atd. Noví poslanci a poslankyně budou vystaveni enormnímu tlaku a pokušení moci jako každý jiný ve vysoké politice. Přesto je dobré, že šanci dostali, protože pokud uspějí, mohou se stát očekávanou a hledanou demokratickou alternativou k současnému stylu politiky, který předvádí ČSSD a ODS.
   Přes všechna pozitiva nás však nic jednoduchého nečeká. Premiér Paroubek sobotním zpochybněním výsledků voleb ukázal, že je malým člověkem. ČSSD odmítla Špidlův styl politiky a vybrala si styl Paroubkův. Nebo je to možná styl Zemanův, ovšem při absenci osobnosti, kterou Miloš Zeman jistě byl. Za to teď sociální demokracii čeká krize a následná bolestná katarze (proces očišťování) a těžko říci, jak dlouho potrvá. ODS měla osmiletou šanci na katarzi, řekl bych ale, že ji moc nevyužila. Poznáme to všichni asi dost brzy.
   Lidovci a Zelení mají bohužel příliš málo mandátů na to, aby mohli přinést nějaké překvapivé a zásadní řešení. Tady si neodpustím drobnou poznámku. Současný volební systém je nespravedlivý, i když jsou pravidla vstupu do Poslanecké sněmovny pro všechny stejná. Pominu teď pětiprocentní hranici, která zakonzervovala situaci a brání vstupu menšinových, i když potenciálně inspirujících proudů do vysoké politiky. Zelení získali 6,3% hlasů a mají šest mandátů. V Libereckém kraji získali téměř 10% hlasů a nestačilo to ani na jeden mandát. Lidovci získali o necelé procento větší podporu a mají třináct mandátů. To není nic proti lidovcům, ale proti pravidlům, jak jsou nastavena.
   Kromě výše zmíněných obav mám ještě jednu – jaká bude role prezidenta Klause? Není to samozřejmě nestranický či nadstranický prezident. To by ještě nevadilo, rizikem jsou jeho vlastní ambice směřující k prezidentské volbě za dva roky.
   Kdybych se měl pokusit formulovat tři vážné hrozby pro nejbližší měsíce a roky, byla by to velká koalice ODS a ČSSD (nebo nějaká forma nové „opoziční smlouvy“), kdy by se opět jednou naplnilo po vší silné volební rétorice heslo „padouch nebo hrdina, všichni jsme jedna rodina“. Dále je to změna volebního systému na většinový a rozdělení moci mezi ODS a ČSSD „na věčné časy“. A třetí moje obava je setrvání Václava Klause na Pražském hradě i po roce 2008. Naději v této obavě mi dodává volební výsledek Nezávislých Vladimíra Železného. Jeho obliba byla po léta, když promlouval z obrazovky národu v době nedělního oběda, neotřesitelná a mně nepochopitelná. Pak vyhrál senátní volby na Znojemsku, poté se dostal do Evropského parlamentu. A teď, se zpožděním, ale přece, získal výsledek, který považuji za adekvátní – necelému jednomu procentu voličů ať klidně imponuje, to by pro společnost nemělo být nebezpečné.
   Takže se zdá, že volby přinesly více otazníků, než odpovědí, a to je i výzva pro SOS. Máme o čem přemýšlet.
Pavel Nováček
4.6.2006