Týdeník
EURO přinesl v 8. čísle (21.2.2005) zásadní článek k cestě SOS do
parlamentu - Jan Štětka: Alternativa pod Smrkem. Přečtěte si ho. Článek je kamínkem do mozaiky našich
diskusí o směřování SOS...
Svérázný jindřichovický starosta chce prorazit do sněmovny
Ve Frýdlantském výběžku se stal skoro legendou. Petr Pávek
(41) našel jako starosta šestisethlavých Jindřichovic pod Smrkem recept, jak
resuscitovat umírající pohraniční obec. Ze zanedbaného místa schovaného
za hřebenem Jizerských hor vytvořil soběstačnou oázu nevšedních nápadů,
turistiky a ekologické energetiky. Jenže Jindřichovice jsou už jeho plánům
malé: loni se Pávek na kandidátce Strany pro otevřenou společnost (SOS)
pokusil - kvůli dohodě ODS s ČSSD neúspěšně - ovládnout liberecké
hejtmanství, teď si bere do úst větší sousto. Sedmého února vstoupil do
SOS, v dubnu by se chtěl stát jejím lídrem a za rok plánuje dobytí
Poslanecké sněmovny.
Politický profesionál.
Pávek má zatím image exota, který opakovaně zakazuje
byrokratům vstup do obce, hádá se s frýdlantským finančním úřadem o 600
korun za porušení této vyhlášky, bojuje s ČEZem o prospěšnost větrných
elektráren (EURO 7/23) a jako první v republice zařídil všem svým vesničanům
zdarma připojení k internetu. Nesedí na radnici, ale s vlasy v culíku a oděn
do koženého motorkářského obleku křižuje Jindřichovice v poloterénním
Subaru. Návštěvy přijímá v roubeném infocentru přímo pod vrtulemi obecních
elektráren.
Pávkova dosavadní kariéra je však příběhem profesionála.
Má vizi, peníze, kontakty i zkušenosti z nejvyšší politiky, umí si
vyrobit publicitu. Rodák z pražské Letné v roce 1982 emigroval přes
Rakousko do Německa. Když se jako úspěšný podnikatel roku 1990 vrátil do
Prahy, rozjel řadu firem od počítačů po stavebnictví. Pak ale ze dne na
den skončil. "V roce 1994 jsem dospěl k závěru, že mě podnikání
nebaví. Že se sice dají dál vydělávat peníze, ale nepřispívá to už k
osobnostnímu růstu," vzpomíná Pávek. Část podílů ve firmách přenechal
společníkům, nejdéle si nechával Karlštejnské golfové hřiště, jehož
byl zakladatelem. Sedl na motorku a natrvalo odjel do svého jindřichovického
mlýna. Ten už v roce 1990 v rámci hromadného skupování nemovitostí
koupila jedna z Pávkových firem, ale teprve v roce 1991 si jej majitel všiml
v účetní uzávěrce, zajel se na mlýn podívat a zahájil rekonstrukci.
"Fascinovala mě ta hromada kamení a hlavně to prostředí tady," říká.
Večerek seděl naproti.
Aby vytvořil kontakt s novým okolím, jezdil bohatý přistěhovalec
externě učit maturanty do Frýdlantu. V polovině roku 1996 si v Kanadě dokončil
postgraduální studium a šest měsíců se toulal po USA. "Před
silvestrem 1996 jsem se vrátil a řekl jsem si - půjdu do politiky. Objednal
jsem si programy všech stran od sládkovců až po komunisty," vypráví Pávek.
Okouzlila ho ODA a v lednu 1997 vstoupil do liberecké odbočky. Kariéru udělal
bleskovou: už v květnu se stal mluvčím partaje. Začal znovu dojíždět do
Prahy a pracoval pro předsedu Michaela Žantovského. "Pochopil jsem, že
tiskový mluvčí je z devětadevadesáti procent od toho, aby mlčel. Vždycky
je to takové balancování mezi tím, jak nic neříct, nenaštvat novináře a
pak pronést nějakou idiotskou, naučenou větu," říká s nezvyklou, příjemnou
otevřeností.
V kanceláři Senátu prý proti němu u stolu tehdy seděl Jan
Večerek, jeden z hlavních aktérů současné korupční aféry Kořistka,
tehdejší Žantovského asistent. "Musím říct, že mě to nepřekvapuje,"
komentuje dnes Pávek hořce Večerkovu účast ve skandálu. "Rok 1997 byl
velmi pohnutý, koaliční snídaně a Žantovský versus Kalousek ve sporu o
tanky a o nákup letadel, pak Sarajevo. Umožnilo mi to udělat si velmi přesný
obrázek, co politika v Praze obnáší. A dodneška zvracím, když si na to
vzpomenu," svěřuje se.
Neplaceným starostou.
U politiky už však Pávek zůstal. Když v březnu 1998 prohrál
v boji o předsednické křeslo ODA s Danielem Kroupou, vsadil na komunál. Na
podzim 1998 se stal poprvé starostou Jindřichovic. "Byli jsme dva hlavní
kandidáti, třetí byl jazýčkem na vahách. Dal se na moji stranu mimo jiné
proto, že jsem se vzdal starostovského platu v jeho prospěch, stal se mým
placeným místostarostou," odkrývá Pávek své strategické umění.
Odhaduje, že výkon starostovské funkce ho měsíčně stojí kolem šedesáti
tisíc korun, investice však nelituje. Jindřichovice jsou jeho vizitkou:
sehnal od Státního fondu životního prostředí dotaci 28 milionů na stavbu
elektráren (1200 kW, celkem 62 milionů korun, peníze z prodeje elektřiny
jdou zčásti do obecní kasy), místo drahým uhlím topí obec biomasou, obecní
knihovna získala ocenění Knihovna roku 2003, počet obyvatel se zvýšil z
582 na 653. "Řada z nich už splňuje kritéria lidí, o které mám zájem.
Přišli z měst, mají vzdělání a hlavně se dokážou uživit,"
vyzdvihuje starosta vlastnost, která v kdysi zcela postátnělém pohraničí
docela zakrněla.
Když si Pávek usmyslel, že z Jindřichovic udělá univerzitní
město, zdálo se to být utopií. Dnes má projekt konkrétní obrysy: v první
etapě má Technická univerzita Liberec v obci umístit výuku dvou oborů,
enviromentálních modelů a nano vláken. V městečku se ubytuje 35 odborníků.
Dělá to pro sebe.
Pávkovy experimenty zdaleka nemají jen příznivce. "Udělal
hodně práce, ale je v tom hodně populismu, jeho postupy jsou jinde nepoužitelné,"
tvrdí například frýdlantský starosta Jindřich Wurm (ODS). "Myslím,
že to dělá hlavně kvůli sobě. Kdyby každý dostával ty dotace, jaké on
si umí a má čas vydobýt, kam by stát přišel? Na jednu stranu na stát a
na úředníky nadává, na druhou je svým způsobem zneužívá. Jde mu hlavně
o to, aby byl v čele, má asi vyšší ambice," myslí si Wurm.
Pávek přiznává, že potřetí už starostou být nechce. Nástupce
prý ještě nemá, ale věří, že důstojný pokračovatel v univerzitním
projektu se najde. Proč ho loni zlákalo křeslo v libereckém zastupitelstvu?
"Pochopil jsem, že když jako představitel obce odešlu dopis na kraj, je
dobré, když ho tam i převezmu, jinak ho někdo hodí do koše," říká.
I když dnes jezdí dvakrát týdně do Prahy, o stěhování z Jindřichovic
nechce Pávek ani slyšet. "Žiji tady. Jsem zemědělec, jezdím s
traktorem, jsem opravdový vesničan," říká a ukazuje na protější stráň,
kde se pasou krávy a ovce z jeho farmy. Znovu rozjeté podnikání se mu stalo
i novým zdrojem peněz.
S výsledky v zádech.
Že v Liberci nakonec vznikla koalice ODS/ČSSD Pávka nepřekvapilo.
"Ta dohoda byla uzavřena už v září, dávno před volbami. Dohodly se
dvě velké stavební firmy, z nichž jedna Liberecko ovládá a druhá by chtěla
- každá je napojena na jednu z velkých politických stran," soudí.
Zděšení z partajničení je také důvodem, proč se o vánocích rozhodl
usilovat o křeslo ve sněmovně. "Chci nabídnout voličům jedinou reálnou
alternativu. Vždyť nebýt dnes několika málo nezávislých senátorů, hrozí
v Senátu dvoutřetinová většina jediné strany. A kde nastoupí jedna
strana, je do pěti let totáč. Nechci znovu emigrovat," obává se novopečený
člen SOS. Na rozdíl od jiných politiků nestojí za tímto politikem jen
sliby, ale pozoruhodně zaktivizovaná ekovesnice.
Petr Pávek je rozvedený, žije s přítelkyní. Širokou
škálu svých dovedností nechce nazývat koníčky, vše prý dělá
doopravdy, ne pro zábavu.
Jan Štětka, EURO
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.
| Zdroj: Týdeník EURO 8/2005 s. 60