Myslím si, že je nutné v této době
něco napsat k referendu o přístupu k Evropské unii i na našich
stránkách. Naše původně regionální politická strana – Strana pro otevřenou
společnost přijala na své konferenci v dubnu
usnesení, kterým doporučila svým členům a příznivcům, aby hlasovali pro
vstup do EU. Proč...
Zkrátka proto, že se jmenujeme tak, jak
se jmenujeme a už i název naší strany je pro otevřenou společnost,
tedy pro společnost, která nezná a nemá hranice. Hraje se všemi s otevřenými
kartami a chce aby měli všichni stejné šance. Chceme, aby do rozhodování
ve společnosti byli zapojeni i lidé bez stranické příslušnosti v „kamenných“
parlamentních stranách. A není to ze závisti, je to z principu. Uvědomujeme
si, že hranicemi rozdělená Evropa vedla vždy jen k problémům.
Hranicemi rozdělený svět je na tom obdobně. Malí závidí velkým, velcí závidí
malým a tak se vesele válčí, ale každá válka dosud vedla vždy jen k namalování
jiných čar na mapy a bylo vždy zaděláno na nové problémy. Uznáváme
princip subsidiarity jako základní systém správy věcí veřejných. V otevřené
společnosti nejsou čáry, které by kohokoli dráždily a proto je nutné
vymazat pokud možno všechny čáry a rozdíly. V otevřené a globálně
propojené společnosti to možné je, v uzavřené společnosti logicky
ne. Jan Werich v jedné své hře napsal o Valdštejnovi, že měl výborný
nápad: „Chtěl spojit Evropu od severu k jihu a to byl dobrej nápad.
Proto ho zabili. Za dobrý nápady se zabíjí. Za blbý nápady se nezabíjí!“
Doufejme, že za nápad hlasovat pro začlenění ČR do Evropské Unie se
nebude u nás zabíjet.
Osobně nemám rád lidi, kteří říkají
ANO a myslí NE či obráceně a je mi jedno, ze které jsou strany, nebo jestli
jsou bohatí či chudí. Znám ze svého okolí mnoho komunistů, kteří půjdou
v jednom šiku zřejmě hlasovat NE, protože to za ně rozhodl jejich ÚV!
Nikdy sami moc nepřemýšleli – myslela za ně Strana a rozumím jim. Byly
doby, kdy „jsme si byli všichni rovni“, ale oni si byli rovnější. Ty
doby se nevrátí a většinu z nich to štve. Ve spojené Evropě takovéto
heslo nebude nikdy platit, protože ve velké Evropě nepůjde nikdy vládnout.
Tam lze pouze spravovat! Těžko budete ty miliony různonázorových lidí přesvědčovat,
že „bojujete jejich jménem“ za lepší budoucnost. Zvláště umíte-li
jen jeden jazyk a ještě s hrubkami. Těžko si dovedu představit, jak by
se v Evropském parlamentu prosazoval se svými názory Milouš Jakeš.
Vzpomenu-li na jeho „vystoupení“ v Červeném Hrádku, musím se smát,
stejně jako se smála většina národa po zveřejnění této estrády. U nás
se před ním všichni klepali. Při jeho výlevech se nikdo nezvedl, nezaklepal
si na čelo a neodešel ze sálu. Chápu, že Milouš půjde hlasovat proti EU,
protože tuší, že Červený Hrádek už nemá šanci zopakovat. Za ním bude
kráčet zástup jemu podobných. Těm to nemám za zlé. Více starostí mi dělají
ti, kteří tam vhodí ANO, aby si to nepošpatnili, ale budou pak ze všech sil
šlapat na brzdy, aby si polepšili. A těch znám ze svého okolí také požehnaně.
Ti jsou větší problém než komunisté.
Myslím si, že referendum nebude o vstupu
do EU. Bude o otevřené a uzavřené společnosti. Ti, kteří chtějí zůstat
z jakýchkoli důvodů uzavřeni do sebe, do svého ega, do svých mocí a
nemocí, kteří se bojí konkurence, kteří se nechtějí změnit a hlavně
chtějí vládnout na malém, ale „jejich“ smetišti - půjdou hlasovat
PROTI sjednocené Evropě. Ti, kteří chtějí diskutovat o různých otázkách,
ti kteří se nebojí konkurence a mají přehled o dění, znají svoji cenu a
vědí, že kdekoli na světě se i pro ně najde uplatnění, kteří nechtějí
vládnout – budou hlasovat PRO. Jejich cílem totiž je trvale udržitelný život
a ten není možný v rozděleném světě. Ten je možný pouze ve světě
globálně propojeném, ve kterém si lidé uvědomují cenu energií, cenu
nezamořeného životního prostředí a cenu života i malé žáby či raka v potoce.
Názorně jsme se mohli v poslední době přesvědčit na příkladu Iráku,
jak daleko lze dojít ve světě s hranicemi. Nebyl to pěkný pohled a je
třeba dát šanci jiným možnostem řešení.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.