pro p. Rytíře:
Nemusejí si všichni (povinně) myslet totéž. Podle mě je to tak, že existuje nějaká objektivní realita (pravda) i v těch politických záležitostech a lze možné se jí přiblížit bez ohledu na politické názory, příslušnost ke stranám apod... Prostě existuje nějaká ideální podoba veřejného blaha a ta se má všemi zúčastněnými hledat - proto tu dělení a opozici nebo koalici nemá smysl. Ten kdo rozhoduje ještě nemusí mít pravdu jeom proto, že má někde většinu. Kdyby např. zastupitelé hlasovali o tom, kolik má pes nohou, předpokládám, že by se shodli na čtyřech, protože je to jejich přímá zkušenost a vidí, jak je to správně. I ta nejopozičnější opozice by přeci neodhlasovala, že má nohy tři nebo jenom jednu.
A myslím si, že by takhle měla fungovat i politika: něco se řeší a hledá se to nejlepší řešení pro všechny, které přeci musí existovat, i když tady v těch abstraktních věcech je to složitější. Skoro každý problém by se tal takhle řešit, ale to by znamenalo, že se politici umí spolu sejít, otevřeně a nezaujatě diskutovat o nejrůznějších názorech a podpořit ten nejlepší. Je vlastně jedno, kdo rozhoduje a kdo ne - takhle bych si představoval třeba ideální zastupitelstvo jakožto kolektivní orgán. Vlastně se s tou kolektivní zodpovědností i počítá. A tak by se daly řešit i ty otázky, které předkládá ve svém článku pan Nerad:
Vytápění obce centrálními zdroji tepla nebo lokálně, vytápět je plynem, nebo jinými palivy? Povolit fotovoltaiku nebo ji nepovolit? Opravovat byty po domech, nebo najednou? Vybírat vysoké nájemné, nebo nízké nájemné? Mít obecní polici nebo ji zrušit? Opravovat sešlou radnici nebo raději rozbité silnice v obci?
Prostě bych spoléhal na to, že z kolektivní inteligence vzejde to nejlepší řešení. Pokud by se všechny ty otázky prozkoumaly, rozebraly atd..., muselo by přeci vyjít nejlepší řešení.
Čili nikoli utopie, ale tak by měla politika přece fungovat.
Jinak dělení na opozici a koalici zavání mi opravdu třídním bojem, a to není nic pro mě: měl bych osobně problém se s někým koaličně spolčit a krýt jeho průsery, na druhou stranu bych asi nebyl schopný někomu uškodit a ublížit, což se od opozičního politika očekává především.