Každý den je co slavit, každý den je něčím
významný, každý den by si měl každý člověk zapamatovat, protože ho již
nikdy neprožije. Některé dny mají přiřazeny oblasti života, které by se
měly toho dne oslavovat více, jak ve státech, tak na kontinentech, tak celosvětově.
Organizace spojených národů vyhlásila v roce 1985 poprvé Světový den
bydlení, který by se měl slavit ( je-li co!)nebo dodržovat (je-li proč!) vždy
na začátku října ve všech zemích světa.
Je více než legitimní, položit si v České
republice otázku, co můžeme v bydlení a bytových otázkách oslavovat
v roce 2003? Je nutné, alespoň v tento den, si připomenout, že
bydlení je jedna ze základních lidských potřeb. V srdci Evropy zcela
určitě, pro každého občana, bez výjimky. Je také minimálně nutné se
zamyslet nad tím, v jakém stavu bydlení v ČR je a jaké bydlení
lidé vlastně vyžadují a co jim jejich český stát, případně Evropa nabízí...
V roce 2003 by snad bylo v ČR lépe
o Světovém dni Habitat raději pomlčet, protože pro rozvoj bydlení zde bylo
provedeno několik kroků, které rozvoj bydlení spíše zbrzdí.
- byla snížena státní podpora pro stavební spoření
- bylo rozhodnuto předehnat výši DPH stavebních prací
v Evropě
- nebylo rozhodnuto o jasných podmínkách pro stanovení
nájemného v nájemních bytech
- bylo navrženo, aby státní podpory pro výstavbu bytů
byly přidělovány bytovým družstvům, které nesmějí podnikat
- nebyly dosud stanoveny podmínky pro vznik obecně
prospěšných bytových organizací
- nebyl dosud změněn socialistický Občanský zákoník,
který by jednoznačně určil práva a povinnosti občanů v bydlení
- nebyl dosud jasně definován vztah občana a jeho
trvalého bydliště a tím jeho vazba na byt
- nebyly dosud jasně definovány ostatní vztahy občanů
k bydlení, jako je vazba na likvidaci odpadů, vazba na dodávky a úniky
energií pro byty
- nebyly dosud vyjasněny vztahy v oblasti investic
do bydlení, takže byty je možné stavět kýmkoli a v podstatě
jakkoli, protože nejsou zákonem stanoveny technologické standardy stavebních
prací v bytové výstavbě
- z 1,2 milionu panelových bytů postavených na našem
území uniká vinou špatných technologických podmínek teplo a zvyšuje
se tak skleníkový efekt u 98 % těchto bytů
Světový den Habitat by měl iniciovat
v České republice více věcí, než zpracování hlášení
o stavu bytů v ČR pro OSN či do
EU. Především by jej měly vzít na vědomí politické strany, které ve svých
volebních a posléze vládních programech povznesou na světovou úroveň. Je
však otázkou, zda bydlení ve světě je tím ideálem, kterého je třeba dosáhnout
i u nás. V každém případě pro Českou republiku je nutné, aby
politické reprezentace přestaly lidem lhát o tom, že bydlení u nás je ideální,
případně jen jejich program jej změní k lepšímu. V bytových otázkách
nesmějí politické reprezentace soutěžit, ale hledat konsenzus nad programem
bydlení, jak tomu bylo v ostatních evropských zemích. Konsenzus je základem
dobré bytové politiky. Zatím žádná politická reprezentace po roce
1989 bydlení v ČR nezlepšila tak, aby již nebyla v tomto oboru žádná
další práce. Za tu dobu se střídaly světlé okamžiky s takovými
nesmysly, že změny se dějí jen velmi pomalu. Střídaly se tvrdohlavé názory
jedné či druhé strany na řešení a zatím došlo vždycky pouze k prohloubení
problémů.
Vzniklo sice stavební spoření, ale vede
pouze ke kumulaci financí a nikoli k zlepšování bytového standardu.
Vznikly sice hypotéky na byty, ale s hypotéčními zástavními listy se
téměř neobchoduje. Začala sice privatizace bytů, ovšem podle nesmyslného
zákona, který je dodnes špatný a působí vlastníkům jen potíže.
Nezanikla sice bytová družstva, ale družstevníci jaksi nevzali na vědomí,
že již skončil socialismus. Mluví se o trhu s byty, ale tento trh nemá
jasná pravidla a černý trh s byty dosahuje v ČR gigantických rozměrů.
Mluví se o vstupu do Evropy, ale jiný Evropan než Čech u nás nemá kvůli
devizovému zákonu možnost získat legálně byt. Mluví se o lidských právech,
ale obhajoba těchto práv v bytových otázkách u soudů trvá nekonečně
dlouho.
Světový den HABITAT u nás kořeny
nezapustil, což dokazuje i zájem médií a tento den a zejména pak nezájem
politických stran o možnost v tento den nabídnout řešení pro
budoucnost občanů. V České republice působí sice organizace, zabývajících
se bydlením, ale tyto organizace působí v terciální sféře, která
nemá podporu politiků a to je zásadně špatně. Jen pro příklad ze sousedního
Rakouska, kde se terciální sférou rozumí – civilní a občanská společnost,
družstevní sektor, neziskové organizace, odbory, kulturní a sportovní
svazy, a obecně prospěšné bytové organizace. V Rakousku působí v této
terciální sféře 38 000 organizací a společností. Terciální sféra v Rakousku
přebírá úkoly, které by byly pro stát moc drahé a neefektivní a které
trh neřeší, protože jsou příliš levné a neefektivní, zejména v oblasti
sociální pomoci. Za to získává terciální sféra podporu od státu pro
zajišťování těchto věcí. V oblasti bydlení se jedná o:
- pomoc lidem bez přístřeší (34 spolků) – celkem
je v Rakousku 12 – 20 000 lidí bez přístřeší.V celé EU se
odhaduje 1,5 – 3 mil. lidí.
- V bytovém poradenství (od výzkumu, přes
energetické poradenství, ekologii až po právní poradny) jsou to
organizace, které zajišťují spokojenost a snadnou dostupnost těchto služeb
lidem.
- Obecná prospěšnost v bydlení (asi 200 soukromých
společností, organizovaných ve Svazu. Spravují 650 000 bytů (ročně
staví cca 15 – 20 000 nových bytů), ve kterých bydlí cca 2 miliony
lidí (Rakousko má asi 8 milionů obyvatel).
U nás by bylo možné spočítat významnější
organizace působící v terciální sféře v oblasti bytové na
prstech a jejich výsledky jsou spíše lobbistické působení pro rozdělování
financí ze státního rozpočtu, než rozvoj a ovlivňování koncepcí. Ke Světovému
dni bydlení 2003 je možné konstatovat, že v České republice se není
čím chlubit a je nutné zmnohonásobit úsilí na všech stranách naší
společnosti.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.