Staří si pamatují jen to co chtějí

Odpověď autora na článek "Mladí si pamatují jen to co chtějí" v Rokycanských listech.

Rokycanský deník 27.4.2010
Mladí si pamatují jen to, co chtějí
Zaslal František Štván
Mladí lidé mají neobjektivní paměť. To znamená, že si pamatují jen to, co chtějí. Líbí se jim, že mohou cestovat, svobodně říkat své názory, ale už úplně zapomněli, že od počátku nabyté svobody se s dokonale nepotrestatelnou precizností ztrácejí veřejné prostředky. Že nám z prodeje státního majetku zůstaly stamiliardové dluhy, včetně pomníčků po nastrčených bílých koní, kteří se dobrovolně nacpali do sudů s kyselinou, aby k radosti šibalů klesli na dno přehrad.
Jak je možné, že tu pravici volí, zvlášť, když mnozí z nich, jako například někteří mladí umělci, kteří se navenek baťovsky tváří, že společenskou solidaritu nepotřebují a přitom by bez veřejných sociálních dotací neměli kde hrát, za co točit mnohé filmy a o veřejné stamilióny se jsou, jako například v Praze, jenom proto, aby na tom nebyli jako prvorepublikoví kočovní herci, schopní doslova poprat?
Proto se mi staří za mladými rozjeďme a řekněme jim, že jestli budou volit pravici a my pak budeme muset platit u lékaře, o důchody se nám budou starat privátní firmy, které mají právo krachovat, včetně toho, že pozbudeme pracovně právní ochrany, a to jenom proto, aby se na náš úkor zaplatily dluhy šibalů, tak je vyškrtneme ze své závěti, neuvaříme jim oblíbené jídlo a nebudeme se jim starat o děti. A úplně nakonec jim řekněme, že my můžeme v klidu umřít, neboť jsme nic nerozkradli a pokud má stát dluhy, tak ať je splácí skuteční viníci a nebo neviní hlupáci. Když budou logicky přemýšlet, tak dospějí ke stejnému názoru jako my.

Zaslal František Štván

Rokycanský deník 29.4.2010
Staří si pamatují jen to co chtějí
     Někteří lidé, zejména starší generace, mají neobjektivní paměť a nepamatují si již, že v dobách před dvaceti léty bylo zakázáno dělat, psát a říkat spoustu věcí, takže bylo nutné říkat jen to, co se oficiálně smělo, jinak hrozily tresty na pomlouvání státu a jeho pomazaných stranických hlav, hrozily tresty za rozvracení socialistického zřízení. Velmi neradi to sdělují zejména mladší generaci, která to nezažila. Velmi neradi se přiznávají jak k procesům padesátých let, tak k vyhazování lidí a znepříjemňování života lidí po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, tak ke špiclování obyčejných lidí v normalizaci let sedmdesátých a osmdesátých.
     Některým starším lidem se líbí, že mohou obdivovat komunistický způsob myšlení a nikdo je za to nezavírá, nerozhání jim koncerty dechovky a nestříkají na prvního máje do jejich sešlostí vodními děly. Už ale mladým neříkají, jak to bylo s Havlem, Kunderou, Formanem, Kubišovou, Hutkou, Třešňákem, Matuškou, Landovským, Navrátilovou, Lendlem, Nedomanským, Bóžou Modrým, Zábrodským a mnoha dalšími herci, zpěváky, a sportovci kterým soudruzi zavřeli ústa a nehodlali to nijak zdůvodňovat. Už si nepamatují, co se dělalo s těmi, kteří chodili do kostela, zapomnělo se na akci „K“, kterou byla zdecimována církev v padesátých létech. Nějak se jim dělají mžitky před očima a mají strnulý úsměv, když se mladí smějí nad Černými barony a nejraději by z dějin vymazali dokumenty o PTP. Jsem docela spokojený s tím, že jsme hned po listopadu založili Fond kinematografie a udělali pokus nasměrovat do něj finanční prostředky, zejména pro mladé herce, režiséry a dokumentaristy, aby mohli ukazovat také jinou tvář kultury, než na jakou jsme se museli dívat za rozvinutého socialismu.
     Někteří starší lidé nadávají, že se rozkradl stát po listopadu. Už ale mladým neříkají, jak se v minulosti prodávalo pod pulty maso, zelenina, obkladačky a jiné věci a že někteří zelináři, řezníci státního podniku Maso uzeniny, nebo Zelenina nebo prodavači státního podniku Stavebniny si žili nad poměry, zatímco jiní brali almužnu za práci ve fabrikách. Už neříkají, za kolik drobných jezdili studenti nebo vojáci v základní službě sbírat brambory nebo trhat chmel nebo sklízet řepu, aby se splnila pětiletka. Už neříkají, jak to bylo s různými slavnými stavbami socialismu, které se prostě musely postavit ať to stojí co to stojí (VSŽ Košice, Temelín, Metro Praha, Gabčíkovo, Spolana Neratovice a další) a kdo proti nim začal protestovat, zavřeli ho. Už neříkají, jak se rozkulačoval soukromý majetek po roce 1948, jak se vyvlastňovaly pozemky bez náhrady, jak se v Brdech, na Mimoni, na Doupově a v jiných vojenských oblastech vystěhovaly celé vesnice a kdo se ozval, zavřeli ho. Velmi neradi jsou konfrontováni se jmény Baťa, Škoda, Kolben a Daněk, Odkolek, Otto a dalšími, kterým ukradli majetek a jejich jména znárodnili.
     Některým starším lidem pořád nedochází, že socialistické školství, socialistická politická ekonomie a vědecký komunismus nebyly dobrým základem pro život. Nadávají sice, že se rozkrádal po listopadu státní majetek, ale už neříkají mladým, že pro obyčejný lid platilo za rozvinutého socialismu heslo: Kdo nekrade šidí rodinu! Už neříkají, že všechno patřilo všem, ale nikdo skoro nic neměl. Obyčejní lidé s omezeným vzděláním, zákazem cestovat do zahraničí, bez možnosti dovzdělat se v mnoha oborech museli po listopadu začít něco dělat a dělali to jak uměli. Prostě socialismus je naučil improvizovat, přivlastňovat si ze státního, protože „soukromé vlastnictví“ bylo do roku 1989 zakázané sousloví, tak prostě pokračovali. Kádrové rezervy KSČ se v mnoha podnicích staly přes noc manažery a řídily výrobu bez Státní plánovací komise a mnoha z nich ta dělalo potíže. Neměli na kapitalismus vzdělání. Mnoho lidí, původním zaměstnáním Vexlák, vydolovalo ze štrozoků dolary a marky a začalo s nimi oficiálně obchodovat a tuzexové bony se konečně staly tím, čím ve skutečnosti byly – odpadním papírem.
     Jak je možné, že někteří staří by stále chtěli volit levici. Že by to všechno chtěli vrátit zpátky? Proto těmto starším lidem s levicovými sklony vysvětlujte, že důchody mají nízké proto, protože jim kdysi znárodnili jejich důchodové fondy, pojišťovny, kampeličky, že jim měnovou reformou v roce 1953 zničili hotové peníze. Jejich soukromým Kampeličkám sebrali v roce 1953 přes 70 miliard korun, které se staly základním jměním státní spořitelny. Jejich prvorepubliková bytová družstva zestátnili a mnoha z nich ty byty sebrali bez náhrady. Aby se ta krádež zakryla, začali jim říkat Lidová bytová družstva, ale nenechali jim samosprávné rozhodování, ale začali jim regulovat nájmy.Mnoha z nich sebrali soukromé dílny, malé firmičky, nářadí a nacpali je do státních podniků a začali jim říkat, co mají v každé pětiletce dělat. Proto se my, co máme dobrou paměť rozjeďme za těmi, co rádi zapomínají a stále jim připomínejme, že mají neobjektivní paměť
     A úplně nakonec jim řekněme, že to umírání tak klidné není, protože se kradlo málo zejména proto, protože nebylo co krást. Připomeňte jim, že za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví byla zvláštní sazba, kdežto za krádež osobní věci byla sazba jiná. Připomeňte jim, že za protesty se tehdy zavíralo, rozháněly se demonstrace vodními děly a připomínejte jim 17. listopad 1989 a to, co se dělo na Národní třídě v Praze. Připomeňte jim, že socialistické školství nás naučilo půl věcí, které jsou potřebné pro život v otevřené společnosti a připomeňte jim, že si dobře pamatujeme ostnaté dráty na západní a jižní hranici a rentgenové oči celníků z NDR, když jsme tam jezdili pro dětské botičky. Připomeňme jim, že kdo mlčí, souhlasí a souhlas je logicky spoluvina. A vyřiďte jim, že ty dluhy mají nějaké základy a ty základy jsou děravé od socialismu a myšlení, které v té době bylo.

Ing. František Nerad – místostarosta obce Strašice, bývalý poslanec OF