Prachy v prachu

Česká republika bude muset po prohrané mezinárodní arbitráži zaplatit Ronaldu Lauderovi 10,4 miliardy korun za znehodnocenou investici televizní společnosti CME do TV Nova. Každý den se tato částka bude zvyšovat o dva milióny, až do zaplacení. TV Nova se nepovažuje za účastníka sporu a nebude s k věci vyjadřovat...

TV Nova a Vladimír Železný samozřejmě jsou účastníky sporu. Jen mají dobré právníky a naše zákony jsou příliš chatrné na to, aby dokázaly tyto žraloky naučit odpovědnému chování.

Deset miliard je částka příliš vysoká na to, abychom si ji představili a proto asi většina lidí přejde tuto zprávu rezignovaným mlčením. Za deset miliard mohlo být postaveno deset tisíc rodinných domů, nebo pokryt rozpočet Karlovy univerzity na tři roky dopředu. Statisticky vzato, každý z nás, včetně nemluvňat, nezaměstnaných, důchodců či bezdomovců, přispěje na „Železného projekt“ jednou tisícikorunou. A kdo za to může? Velký díl odpovědnosti, přinejmenším morální, nese senátor Železný a jeho lidé. Za to, že krmí diváky tím, co si nejvíce z nich přeje, získává na reklamách a dalších výnosech ročně jednu miliardu korun. Byla by škoda dělit se s americkým investorem, tak mu přispějeme my všichni, aby z velkých hráčů nikdo nepřišel o své.

Železný ale nenese vinu sám. Vzpomínáte na počátky devadesátých let a hesla našich nejpřednějších politiků, provázejících privatizaci? „Utečeme před právníky.“ „Při privatizaci je třeba na chvíli zhasnout.“ „Neumím rozlišit čisté a špinavé peníze.“ Jestliže současný prezident republiky říká, že bychom měli přestat se spory o interpretaci devadesátých let, měli bychom odpovědět: „Ani náhodou.“ (Jak daleko je pak od toho, abychom přestali vést spory o interpretaci osmdesátých, sedmdesátých a ostatních -tých let? - pozn. redakce)

Vinen je samozřejmě také český stát, že investice cizího investora neochránil. Zájmy státu mají hájit a chránit státní úředníci. Dozvíme se někdy, kteří představitelé státu selhali, jak a proč?

Nejsmutnější na tom je, že všichni výše jmenovaní nás znovu vhánějí do náruče komunistů, případně jiných extremistů. Občané frustrovaní z pocitu bezmoci a zmaru (na 10,4 miliardy by člověk s průměrným platem vydělával 58 tisíc let!) budou hledat silné vůdce, kteří by zjednali pořádek. A ti, dostanou-li šanci, na sebe nenechají dlouho čekat.