Orwell by se tetelil. Nebo možná ne.

Je až téměř neuvěřitelné, co všechno si před volbami dovolí předseda sociálních demokratů Paroubek. A ještě více neuvěřitelné je to, že mu to straníci tolerují. Fotografovat lidi, kteří s předsedou nesouhlasí a zjišťovat jejich totožnost, staví ČSSD do (o)pozice, popírající téměř vše, k čemu se ve svých kořenech hlásí.

Například v pro ně nejdůležitějším dokumentu, Dlouhodobý program, Hlava 1. odstavec 1.1., uvádějí, cituji: „Sociální demokracie je otevřenou levicovou stranou. Rozvíjí se jako společenství, jež zakládá svou politiku na humanitně-demokratickém úsilí o to, aby všichni lidé bez rozdílu mohli nalézt svou lidskou důstojnost ve svobodě.“

Jestliže sociální demokraté uznávají a hlásí se k otevřené svobodě, tedy i svobodě projevu, pak je s tímto neslučitelné posílání fotografů mezi ty občany, kteří vyslovují názory opačné od těch, které v tu dobu hlásá jejich předseda. Nechápu, co to má společného s otevřeností. Snad jen to, že s k tomu otevřeně přiznávají a ještě u toho ukazují, jako děti, prstem na jiné, kteří to měli dělat dřív než oni. Sic! Až příliš to připomíná dobu, kdy byl každý projev nesouhlasu pečlivě dokumentován STB, kdy byly fotografie z demonstrací nebo jen pasivní účasti na nich používány k represáliím na dotčených. Z vlastní zkušenosti nebo z historie víme, kdy se tak dělo – pohřeb prof. Patočky, koncerty rokové hudby, Palachiáda, apod.

Musím přiznat, že té straně nerozumím. Nechápu, že svého předsedu členové nezastaví, že se oni sami necítí být ponížení takovým jednáním. Vždyť drtivá většina protestujících lidí neprojevuje svůj antagonismus s programem ČSSD, ale s tím, jak je prezentován a také s tím, jak nabubřele vystupuje právě předseda Paroubek. Nechápu to jako protest proti sociální demokracii jako takové, ale jako protest proti Jiřímu Paroubkovi a jeho metodám. A z toho by měli všichni vycházet. Za předsedy Špidly by něco takového bylo nemyslitelné.

Opakovaně povzbuzující ale je, jak se s tímto marasmem opět vypořádal český naturel a vynalézavost. Ulehčit Paroubkovým nohsledům práci a poslat mu svou fotku rovnou, je skvělý nápad. Je to ale opakování téhož. Na ponížení a potlačení používáme humor. Trochu hořký, trochu černý a někdy i drsný, ale humor. Budou nějak reagovat i řadoví členové strany? Doufám že ano. Už kvůli nim samotným věřím, že fotku svému předsedovi pošle i mnoho jeho straníků. Aby neměl takový klid na práci.

Miloš Navrátil