Kausa „Nájemné“ - pomsta ze záhrobí socialistické minulosti

„Na spravedlivý Brusel, na spravedlivý Brusel“ ozývá se z mnoha míst České republiky z době, kdy mnoho lidí ze stejné České republiky vykřikuje „Od byrokratického Bruselu, od byrokratického Bruselu“. Opět se projevuje typická česká vlastnost – chtít jen výhody a nevýhody jaksi potichu obejít a tvářit se, že je nevidíme, nebo že neexistují.

   „Na spravedlivý Brusel, na spravedlivý Brusel“ ozývá se z mnoha míst České republiky z době, kdy mnoho lidí ze stejné České republiky vykřikuje „Od byrokratického Bruselu, od byrokratického Bruselu“. Opět se projevuje typická česká vlastnost – chtít jen výhody a nevýhody jaksi potichu obejít a tvářit se, že je nevidíme, nebo že neexistují. Hit posledních let – regulace a deregulace českého nájemného se sune k soudu pro lidská práva v Bruselu a zdá se, že zde uspěje a Česká republika bude muset zákonem „deregulovat“ nájemné, které mohlo být deregulováno již od roku 1992, kdyby bývala tehdejší Československá federální vláda splnila usnesení ČNR ze 12. září 1991 a začala plnit koncepci české bytové politiky pro tržní období. Bohužel po volbách v roce 1992 měly dvě národní vlády plno práce s tím, aby se podělily o pravomoci té třetí vlády Federální, aby si politické strany mohly se státem dělat, co se jim bude líbit a nemusely se s nikým dělit.
   Vlastně jim šlo o to, aby se mohly chovat jako ty vlády, které zde byly do listopadu 1989. Tedy aby byl stát řízen politickými stranami podle jejich stranických sekretariátů a nikoli lidmi z občanské společnosti. Inu máme na to dobré přísloví: „Zvyk má železnou košili!“
   O co vlastně šlo v roce 1991 – o vznik trhu s byty podle německého nebo spíše rakouského vzoru. To jsou jasné definice pojmů, to jsou zákonem přesně vymezené pravomoci všech účastníků trhu s byty, to jsou tržní principy chování občanů podle občanského zákoníku, to jsou striktní, ale vyvážená práva vlastníků bytů a jejich nájemců, to jsou jasné a přísné sankce za porušení zákonů (například v Německu překročení místně srovnatelného nájemného o více než 15 % je trestný čin lichvy s jasnou trestní sazbou). Však mi tehdy řekl bývalý zmocněnec Bonské vlády pro transformaci východoněmeckého systému bydlení na tržní podmínky JUDr. Reinhard Daniel: „Je to složité a musíte tomu zajistit průřezovou politickou podporu, jinak se k trhu s byty nikdy nedostanete.“ Nájemné se v bývalých východních německých zemích zvýšilo asi o 800 %, ale regulovaly se ceny energií. U nás přesně naopak. Přechod k trhu s byty trval v bývalé NDR 8 let od pádu zdi. U nás dodnes trh s byty nefunguje a po 15 létech se jdeme do Bruselu pochlubit s tím, že nevíme co chceme a nedáme pokoj, dokut toho nedosáhneme. Netvrdím, že je v zemích bývalé NDR všechno ideální, ale to co jsem měl možnost vidět je, že se rozbité domy opravují v mnohonásobně větším měřítku než u nás, jsou volné byty k pronajmutí, a každý má možnost dostat se k přiměřenému bytu, pokud o to má zájem. A černé pronájmy nebo „neplatiči“? Je zde dost těžko představitelné, aby „sociálně slabý člověk“ pronajal svůj nájemní byt pro „gastarbeitra“ a odjel bydlet na svoji chalupu, aby si přilepšil k sociálním dávkám a příjem z „nájmu“ nepřiznal ke zdanění. Znám zde mnoho, mnoho lidí, kteří toto jednání považují za normální a nestyděli by se za to to dělat také.
   Mnoha lidem u nás se asi více líbil ten socialistický přídělový systém, kde vše financuje „stát“ a lidé s nějakou funkcí pak rozdělují byty podle toho, kdo se jim líbí nebo nelíbí (či kdo platí nebo neplatí) a nájemci se chovají k cizímu majetku jako pseudovlastníci. Však také každý si určitě vzpomene jak to bylo v roce 1993 nebo 94 se zavedením podpor na výstavbu bytů, DPS atd., na zavedení elektrických přímotopů, na plynofikace obcí atd. Však si každý určitě vzpomene na rozkulačování bytových družstev podle zákona o vlastnictví bytům, na vznik právních subjektů vlastníků bytů, které neměly právní subjektivitu a jiné nesmysly založené na nesystémovém socialistickém chaosu státního hospodaření s byty. Určitě si každý zainteresovaný člověk vzpomene na zákonné a povinné zavedení měřidel na spotřebu tepelné energie z roku 1991, které bylo hned po nástupu nové vlády 1992 zrušeno, aby se mohlo co nejvíce energie vyrobit a zaplatit a poté vypustit netěsnícími okny a průvzdušnými a neizolovanými stěnami pánu bohu do vzduchu.
   Já dnešní stav vidím jako dokonanou pomstu minulého (odstraněného) politického systému jaksi ze záhrobí. Tato pomsta by však nebyla možná, kdyby nebyla velmi, velmi podporována současnými politickými stranami, které této zemi vládly i vládnou. Ke škodě těch, kteří jsou nebo by i chtěli být poctiví.
Ing. František Nerad – místopředseda České společnosti pro rozvoj bydlení a místopředseda Strany pro otevřenou společnost