Naše společnost v našem státě je už velmi dávno tvořena čtyřmi skupinami lidí.
A) Lidmi, kteří ji řídí – nebo možná řítí - kamsi.
B) Lidmi kterým je všechno šuma fuk, hlavně když mohou bez následků nadávat na kohokoli, skrývajíce se v davu, za nicky a v hospodách.
C) Lidmi, jejichž název jsem četl na jednom blogu a který se mi docela líbil – „ovčani“.
D) Lidmi, kteří se snaží o změnu a dívají se dál, než do vkladní knížky a do příští výplaty. Procentuálně to vidím tak A)0,02 %: B)49,98%: C)35%: D)1%. Nějak to nevychází. Vlastně jo. Na jednu skupinu jsem zapomněl. Lidé, kteří se chtějí vrátit o 20 – 50 let zpátky. To je ten zbytek do 100%.
Co s tím? Tuto otázku si pokládám skoro každý den, když si přečtu noviny, pustím televizi, kontroluji diskusní fórum v naší obci na webových stránkách a vyhledám některé blogy zajímavých lidí. Abych se nějak definoval a zařadil, tak se počítám z části do skupiny A) a z části do skupiny D). Tím, že mi není všechno jedno, mám rád změny a vývoj, jsem se logicky po několika pokusech něco řídit dostal do úzkého vedení radnice v malé obci, kde zkouším použít to, co jsem se v životě naučil a co jsem někde viděl.
Je to těžké. Ve všech skupinách jsou lidé, kterým se říká demagogové. Debaty s demagogy jsou nikdy nekončící příběh, jenže nepřít se s nimi by znamenalo ponechat svět demagogům a myslím, že by to byl konec světa. Demagogové jsou ve vedení států, jsou i ve vedení malých obcí se sto obyvateli, jsou ve skupině, která nikdy nechodí k volbám i mezi voliči jednotlivých stran, jsou i mezi „ovčany“. Je asi pravda, že kdokoli a kdykoli může říci o jakémkoli projevu (psaném i mluveném), že to je demagogie, nicméně je na jednom každém člověku, aby si o projevu nebo textu udělal jasnou představu a vyhodnotil, proč bylo cokoli řečeno nebo napsáno. Já se na to dívám trochu jinak. Když další lidé kromě mě, jako autora, vyhodnotí mé myšlenky jako rozumné, předpokládal bych, že to co jsem řekl demagogie nebyla. Demagog však bude stále tvrdit, i přes položené důkazy a podklady, že je moje myšlenka demagogií, ale nepředloží žádné protidůkazy. Mám zkušenosti z takovýchto debat velmi bohaté. Když už se nedá demagogova teorie udržet, zaútočí na jinou větu, jinou část projevu nebo textu a začne o něm tvrdit totéž.
V posledních létech jsme zažili v tomto státě mnoho demagogických projevů a vystoupení v mnoha odvětvích a oborech naší existence. Jak za vlády komunistů, tak za polistopadových vlád v ČR, v EU i ve světě. Náměty v Československu nebo nyní v Česku byly a jsou různé: Naše fungování v RVHP a nebo nyní v EU. Naše účast ve Varšavské smlouvě (jejíž vojska nás v roce 1968 přepadla) a nyní naše účast v NATO (se kterým prý „přepadáme“ jiné státy). V poslední době před volbami do Evropského parlamentu demagogické billboardy tvrdí, že naše domácí problémy budou řešit poslanci EP a svatosvatě slibují, že to tak bude. Je to sice blbost, ale kdo to vyvrátí?
Minule zvolení poslanci ze všech stran se z ČR ztratili jako pára nad hrncem (kromě paní Bobošíkové, která se tam někde za horami pohádala s Vl. Železným, na jehož zádech do EP byla donesena. Druhý Železný už není a ten pravý Železný už podruhé nevkročí do stejné řeky, takže paní Bobo kandidovala alespoň na prezidentku ČR, aby si zajistila, alespoň nějaké jméno pro případné účinkování v ČR v případě svého volebního neúspěchu. Nebo pana Randsdorfa, který po dobu svého poslancování v EP proslul v Česku jako velmi špatný řidič. Kdo dnes u nás vzpomene na „tátu všech odborářů“, nebo kosmonauta Remka, nebo pana Fajmonta, nebo bývalého přednostu olomouckého okresu pana Březinu – to jsou poslanci EP. Dnes si vzpomněli odkud přišli a zavádějí demagogii, jako princip. Paní Bobošíková jako předvolební hit slibuje snížení platů poslanců EP. Je to takový zvyk z našeho Parlamentu a Demagogie jako blázen. Nebo jiní kandidují do EP z důvodu, že ho pěkně po česku reformují. Je to takový zvyk z minulosti, kdy tady hodně lidí tvrdilo, že v KSČ byli proto, aby ho zevnitř rozložili. Demagogie jako blázen! Už vidím v barvách poslance například Demokratické strany zelených, jak přesvědčují poslance Zelených z Německa, že by bylo dobré, aby se evropské státy staly neutrální a zrušily NATO. Jejich lídr tuto demagogii jako prase předvádí v televizi.
Jak se tedy přít s demagogy? No upřímně přiznávám, že to jde dost blbě. Nevidí, neslyší – mluví, mluví, mluví a stále jedno a totéž. Nemění názor pod tíhou důkazů, nemění téma debat a každou debatu vrátí na začátek a opakují stokrát totéž, dokud si neřeknete: „No přeci nejsem blázen! Proč to proboha poslouchám?“
Je pravda, že kdyby třeba „táta všech dělníků“ v Dělnické straně, pan Vandas zjistil, že na náměstí poslouchá jen sám sebe, třeba by mu došlo, že je někde chyba. Třeba by se zamyslel nad tím co říká a změnil téma. Jenže bohužel nezůstává na náměstích sám, má stálé posluchače (naštěstí pro něj ne diskutující oponenty), takže tam je občas demagogie i opěvována jako program. Jako program pro lidi, kteří neradi přemýšlí, kteří nejsou schopni se rozhodnout a potřebují spíše nakopnout, pro lidi, kteří neví co je to demagogie. Jenže abych mu moc neškodil, někteří vrcholoví politici i z parlamentních stran se mu dost podobají. A bohužel na tu demagogii dostávají státní peníze, na rozdíl od pana Vandale, který to dělá za své (?).
František Nerad, místostarosta obce Strašice
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.