Co je na politice zvláštní?

Nejen v obci. Psáno pro Strašický pytlík.

     Dost lidí říká, že je politika „svinstvo“! Dost lidí říká, že politiku nemůže dělat každý a je pouze „pro vyvolené“! Dost lidí říká, že se do politiky nechce „míchat a umazat se od ní“! Dost lidí pořád na něco nadává, a nebo proti něčemu stávkuje! Alibismus je nakažlivý!

     Hodně lidí lže samo sobě, protože by chtěli, aby někdo (politici nebo bozi) zařídili, aby se svět k němu, jako jednotlivci (a jeho blízkým), choval co nejlépe a na ostatních až tak nezáleží. Většina lidí chce, aby jim bylo lépe, pokud možno bez jejich účasti a namáhavé práce. Ale tak přeci svět nefunguje! Každý je svého štěstí autor! Když se někdo nechce účastnit společného a společenského dění, musí si být vědom toho, že společnosti na něm také až tak moc nezáleží. Svobodná otevřená společnost chrání především ty, kteří nějak spolupracují, kteří se podílejí na práci. Existují však různé modely společnosti. V socialistické společnosti to bylo zvlášť dobře vidět. Nesměla existovat opozice, lidé s jiným názorem byli zavíráni, exportováni za hranice někdy i likvidováni. Ti, kteří mlčeli a mlčky souhlasili se systémem, se měli relativně dobře. Nebo minimálně jim nikdo nedělal potíže.

     Viděl jsem nedávno v televizi přírodovědný film o mnohohlavých společenstvech (mravenci, motýli, včely, ryby, stádová zvířata, ptáci, sarančata atd.) Velmi poučné záběry o tom, jak fungují společenstva jako celek při shánění potravy, při společné obraně a třeba i při trávení volného času. Příroda je vybavila mnoha pudy, reflexy, fyzickými předpoklady, kterými se řídí a postupují podle nich a mnohdy to byly velmi úchvatné záběry, jako třeba hejna špačků nad Římem, hejna sleďů bránících se predátorům, stáda zeber a pakoňů táhnoucích africkou krajinou, miliony krabů táhnoucích se rozmnožit z moře na pevninu. Vede to k zamyšlení o postavení člověka v tomto světě, který se prý liší od těchto zvířecích společenství tím, že myslí individuálně. Asi ano, jenže bohužel každý člověk myslí (jinak) a problém je, že mluví mnoha jazyky a má problém se s jinými lidmi domluvit. Někteří si nerozumí jaksi ze zásady, třebaže mluví stejným jazykem. Mnozí se totiž vůbec neposlouchají. Je však otázka, zda mají také reflexy, fyzické předpoklady atd. umožňující jim ve velkém společenství fungovat. Zda jsou schopni vycítit, že je společenský kolektivní mozek žene do průšvihu či k lepší budoucnosti. Tím společenským mozkem se stalo náboženství a politika.

     Z lidí lze dost snadno udělat stádo, které se pohybuje podle jednoho vůdce. Z lidí lze udělat otroky, vojska, společenství bez myšlenek, společenství agresivní, zkrátka všechno. Kdo dával pozor při dějepisu, ví. Kdo se ho neučil (a nejen dějepis), dost často je individuem v davu, které nadává na všechny a na všechno, stává se otrokem, součástí stáda, ale co s tím dělat neví a ani vědět nechce. Chce se mít dobře a žít v klidu. Běda však, když se někdo pokusí o změny a ty se mu podaří. Společenství mu začne závidět, začne se pomlouvat a postaví se mimo hru, aby nebyl moc vidět.

     Politika je o tomto všem a dost lidí do ní vstupuje s tím, že to změní, zúčastní se řízení a vedení společenství, rozvine to a případně na tom i vydělá. V demokratickém světě se ví, že politika má několik tváří a aby společenství nedostalo jen jednu, volbami se ty tváře střídají. Bohužel u dlouholeté zkušenosti se špatnou politikou v ČSSR, dlouholeté zkušenosti s politikou oddělenou od obyčejných lidí a spojenou jen s „politickými bohy“ se promítá i do té nejmenší vesnice. Mnoho lidí spojuje politiku jen s politickými stranami. Dokonce i po listopadu 1989 většina společnosti odmítla občanskou společnost a hned při prvních svobodných volbách zvolila a neustále volí „relativně silné“ politické strany a k nim občas nějakého člověka z lidí nezávislých na politických stranách. Jenže nebyli bychom v Česku. Samozřejmě se našli šíbři, kteří začali zakládat politické strany s názvem Nezávislí.

     Na politice je zvláštní, že dokáže toto vše vstřebat a je pouze na lidech, co si z toho vyberou. Pro mnoho lidí je na tom velmi zajímavé, že vlastně projektují budoucnost určitého společenství (vesnice, města, státu, soustátí). Každý politik, nebo skupina politiků si může naprojektovat své představy o fungování společenství, a když uspějí, mohou své projekty realizovat. To je velmi přitažlivá činnost a ještě je její význam posilován tím, že o kvalitě i budoucnosti těch projektů rozhodují více ostatní, než jejich projektant.

     Bohužel ve společnosti se moc nerozlišuje politika dobrá a špatná, dost lidí si nedovede představit svoji budoucnost jinak, než je jejich dnešek. Je asi pravda, že každý politik připravuje budoucnost různě. Někdo ve svůj prospěch a prospěch svých kamarádů, někdo pro obecné blaho. Na lidech záleží, co z toho dokážou při volbách rozpoznat a co si zvolí. Většina lidí si dosud spojuje politický život jen se špatnostmi a nepochopila, že volič je strůjcem toho, v čem a jak bude žít. V demokratické společnosti je proto velmi důležité to, aby se této činnosti mohl zúčastnit každý, na rozdíl od společnosti totalitní, kde je dopředu dáno, že politiku mohou dělat jen vyvolení, zvolení na jedné jediné kandidátce.

Ing. František Nerad (opoziční zastupitel pro volební období 2010 - 2014)