Celosvětová Krize a obecní úřady v ČR

Úvaha místostarosty Strašic, kterou napsal poté co slyšel stínového (a opravdového) ministra financí v Otázkách Václava Moravce.

     Jako bývalý poslanec rozpočtového výboru ČNR a současný místostarosta obce, sleduji politické hrátky poslanců kamenných politických stran v Parlamentu a nestačím se divit. Z mého pohledu si někteří hráči na politické šachovnici zřejmě vůbec neuvědomují, kde mají tu „svoji“ šachovnici umístěnou. Když je posadí před kamery v televizi, mluví jako by nepatřili do tohoto světa. Z židle před obrazovkou to vypadá, že jim nejde o lidi v tomto státě, ale o to, udělat z diskusního partnera na obrazovce blba. Možná někteří z nich ani obsah parlamentního tisku státního rozpočtu neznají a neuvědomují si konsekvence, které by prodlužování schválení, nebo dokonce úvahy o neschválení tohoto sněmovního tisku, mělo. Zrovna dnes jsem slyšel v TV diskusi stínového ministra financí, který vyčítal nestínovému ministrovi, že by býval měl déle a podrobněji debatovat s opozicí v Parlamentě o hloubce krizových dopadů do státního rozpočtu a měl přesněji odhadovat jak hluboko klesne naše ekonomika. Mluvil o tom s takovým klidem, jako by šlo pouze o tuto diskusi a ne opravdový život v tomto státě.
     Součástí tisku státního rozpočtu je samozřejmě také část, která říká, jak máme my, celkem nedůležití lidé v podhradí a na venkově, sestavovat své vlastní rozpočty pro obce a města. Myslím, že si vůbec, ale vůbec neuvědomuje, že díky jejich dohadování my musíme na obcích čekat se schválením svých rozpočtů a že financujeme své obce z tzv. rozpočtových provizorií. Docela by mě opravdu zajímalo, zda by na židli starosty nebo zastupitele v malé obci pronášel s takovým klidem měsíc po novém roce zbytečné řeči o diskusi, kdyby měl rozdělanou nějakou práci, nasmlouvánu firmu pro obec a nemohl jí zaplatit, protože smí platit jen to, co měl v rozpočtu vloni. Bohorovnost vyjádření stínového ministra byla opravdu šokující pro lidi, kteří odpovídají za fungování tisíců obcí a měst v tomto státě.
     Ano, lze uznat, že krize je průšvih, se kterým nikdo nepočítal. Na druhou stranu, normálně myslící člověk nemůže počítat s tím, že žije každý den svého života stále lépe a radostněji, každý měsíc se mu zvýší výplata, každý rok si bude moci dovolit stále delší a dražší dovolenou, každý rok si bude moci koupit nové auto a každý rok bude moci na Vánoce koupit stále lepší dárky pro své nejbližší. Je pravda, že náš stát, zasekaný fabrikami na auta a fabrikami s jejich subdodavateli, bude mít asi problém, protože auta moc na odbyt nejdou. Ale život už je prostě takový. Nemůže být každý den posvícení v jedné vesnici a jednou může někdo také vydělat méně, jednou musí vypustit dovolenou, jednou holt bude mít Vánoce bez nákladných dárků. Je jistý rozpor mezi jednotlivými pořady v té samé televizi. V jednom pořadu politici a reportéři pláčí nad údělem lidových mas v krizi, ve druhém pořadu politici a reportéři hlásí, že na Vánoce utratily lidové masy rekordní počet financí, jako by žádná krize nebyla.
     Ano, lze uznat, že na obce bude mít krize také dopad a musíme se na to připravit. Ale poslanci by si měli spočítat, kolik nástrojů proti krizím obcím a městům dovolili v zákonech. Ano, můžeme lidem zvýšit nájmy. Ano, můžeme jim zvýšit daň z nemovitostí. Ano, můžeme jim zvýšit poplatky ze psů, likvidace odpadů, používání veřejných prostranství. Takže minimum nástrojů proti krizi. Jen samé politicky sebevražedné kroky pro lidi z radnice. Pokud nějakého nájemce obecního bytu vyhodí z firmy, která dostala státní pobídku k výstavbě svého podniku v nějakém městě, pak je nástroj obce na zvýšení nájmu úplně k ničemu, protože nebude mít nezaměstnaný z čeho zvýšený nájem platit. Ale skoro všichni poslanci s nadšením hlasovali pro omezení výdajů do programu Panel, do stavebního spoření, který měl lidem, obcím a městům pomáhat v opravách zmršených socialistických paneláků. Ty tady postavil stát! Nebo rodinné domky lidí, kteří stávali dlouhé fronty ve Stavebninách s.p. a dnes si šetří na jejich opravy a zateplení. Že by jim stát snížil spotřební daň, DPH nebo poskytl další úlevy, to je jaksi tabu a moc se o tom nemluví. Obce mají nástroje, které jsou ve finanční a hospodářské krizi úplně k ničemu a lidé odpovídající za stát, mluví v televizi nesmysly a snaží se porazit politického soka, místo aby vymýšleli něco pro lidi. Když porovnám práci rozpočtového výboru parlamentu před 20 léty a dnes tvrdím, že to je značný rozdíl směrem od lidí. Poslanci dnes nechtějí sestavit rozpočet pro lidi. Chtějí sestavit rozpočet pouze pro některé politické účely a cíle. Vzpomínám, jak tehdejší poslanci KSČM aktivně spolupracovali a nehledali jen mouchy, jako současná opozice.
     Na obcích máme poměrně dost práce, abychom napravili to co tady zbylo v dob před dvaceti léty (chybějící vodovody a kanalizace; zanedbané komunikace a mosty na nich; zničené památky; lidé vychovávání k podvádění atd.), ale i z dob nedávno minulých (plynofikované obce, kde nemají lidé na plyn; areály zrušených vojenských posádek, které vláda v klidu převáděla s věcnými břemeny a zátěžemi; fabriky vybudované se státní podporou, kde nyní nemá kdo pracovat; lidé štvaní proti sobě ve volebních kampaních atd.). Proto mě fascinuje, když někdo, kdo by měl vědět, stále jako kolovrátek jen opakuje, co se jemu jeví jako špatné, ale neříká, jak to udělat dobře. Odnášejí to obce a města a s nimi jejich obyvatelé. Je zajímavé sledovat, jak dlouho ještě budou obyvatelé našich obcí a měst ochotni volit politické strany, které pro ně dělají minimum práce. Není se co divit, že vyhrávají volby v obcích a městech lidé, kteří s těmito kamennými stranami nemají nic společného. Když totiž přijde krize, jenom obcím překážejí a zdržují.