Hradecká varianta aneb šance pro reformy

Jedno z nejfrekventovanějších slov české politické současnosti je "pat". A mnoho komentátorů a ekonomických analytiků současně tvrdí, že jsou ohroženy nutné reformy.

Paradoxně může být stav 100 ku 100 velkou šancí pro zásadní reformy.
Začnu královéhradeckou zkušeností: v letech 1994 i 1998 měla křehkou většinu v Zastupitelstvu jednou koalice vedená VPM, podruhé ODS. A neustále se počítalo kdo přijde na zasedání, Zastupitelstvo ztrácelo spoustu času procedurálními otázkami a všichni se museli neustále ohlížet na to, jak se zachovají komunisté. Po volbách 2002 funguje "duhová koalice" všech bez komunistů. A přes občasné zaskřípání se daří dospět k řešením, užitečným pro město. Tedy ne, že by problémy už žádné nebyly.
Možná, že by tedy "duhová" koalice ODS, ČSSD, KDU-ČSL a SZ (bez komunistů) mohla "donutit" politiky těchto stran k dohodám o reformách zejména důchodového a zdravotního systému. Ukazuje se, že takové reformy není možné připravit a "prohlasovat" nějakou 101 koalicí - zejména v situaci, kdy nejsilnější strana je připravena zrušit "nepohodlné zákony", přijaté předchozí Sněmovnou. Méně důležité by bylo, zda by taková koalice byla na dobu kratší než čtyři roky nebo na celé volební období.
"Duhová koalice" je tak dobrým prostředkem k nutnosti dohody, kdy je hledáno a nalezeno řešení, přijatelné pro všechny (mimo komunistů). Ono také není dobré, když o opravdu důležitých věcech rozhodnuje nakonec vlastně jeden poslanec (Wagner, Kott ....).
Jistě by to ovšem vyžadovalo velkou odpovědnost vedení těchto stran a schopnost přenést se přes vše, co zaznělo během kampaně a počítání volebních výsledků.
Pavel Rytíř