Pohled na jeden aktuální problém Plzně trochu selským rozumem a trochu nějakými zkušenostmi, podloženými nějakým odboným úsudkem.
Postavit kdysi „dům hrůzy u Radbuzy“ byla blbost a ukázka socialistického velikášství. Zbourat ho a místo něj postavit jiný, je blbost na druhou a ukázka dnešního, ničím nespoutatelného velikášství. Obojí je ukázka toho, jaké šílenosti se mohou stát, když laici a ignoranti vstoupí do politiky a získají politickou moc. Jsou schopni uskutečnit i ten nejhloupější nápad, někteří jen proto, že budou v novinách, někteří pro peníze. Vše je ukázka toho, když voliči neodpovědně přistoupí k volbám a za volební plentou příliš přemýšlejí jen o tom, co jim kdo slíbil za výhody a úlevy a nepřemýšlejí o tom, čeho všeho jsou schopni neznámí lidé, když získají moc. Možná, že tato slova se budou někomu zdát zbytečně tvrdá, takže si dovolím trochu vysvětlení, proč jsem je volil.
V létech 1966 – 1970 jsem vystudoval stavební průmyslovku v Plzni na Chodském náměstí. Bylo to období jistého uvolnění a svobody a také jistého vstupu odborníků do veřejného života. Pro připomenutí – v té době jsme chodili na exkurze na výstavbu zimního stadionu v Plzni, který je jistě ukázkou skvělé architektury a technického umu. V té době jsme byli na exkurzi při odstřelování pětatřicátých kasáren a celkem pozitivně jsme přijali návrh, že tam nic jiného nebude stát. V té době se stavěl Hutní projekt – dnešní Bohemka. V té době vznikal na náměstí hotel Urquell – později Ural. V té době se stavěl Prior na Moskevské – dnes Americké. V té době vznikalo výstaviště Ex Plzeň, sic kontroverzní, nicméně nepřekáželo a sloužilo. Všechny tyto stavby jsou (jen v případě Ex Plzeň bylo, jenže zbourání a náhrada vysloužilých budov Ex Plzeň novou stavbou Plazy je ukázkou racionálního myšlení a komplexního pojetí záměru.) součástí tváře dnešní Plzně a zapadly do ní a jsou součástí života nejen plzeňanů.
Poté přišla doba normalizace a jejím výsledkem jsou další stavby v tomto městě – „dům hrůzy u Radbuzy“ je jedním z nich. Dalším, hned naproti, je budova Komerční banky, Krajské policie vedle Prioru, ale i výrazné stavby průmyslové ve Škodovce, které do areálu tohoto závodu nikdy nezapadly a „trčí“ z této fabriky jako významné varování na dobu svého vzniku, či novodobé hradby kolem měst – panelová sídliště na Lochotíně nebo na Košutce. Všechny tyto stavby jsou památníky na dobu, kdy ideologie vítězila nad rozumným názorem, odbornou konzultací a dokonce i selským rozumem. Je pravda, že mnozí by na tuto dobu rádi zapomněli a možná mnozí by byli rádi, kdyby zmizely důkazy o jejich blbosti a nekompetentnosti. Na druhou stranu život, obce a města se vyvíjí kontinuálně a víme, že přeskočení nějakého vývojového stupně (jak v politice, tak v urbanismu a konstrukcích, tak v lidském životě) působí poruchy v budoucnosti. Fungování čehokoli od zdi ke zdi je brzdění vývoje a racionality.
Je třeba si popravdě přiznat, že „dům hrůzy u Radbuzy“ je nepěkným protějškem klidné stavby Prioru na druhém konci ulice, nicméně jeho zbourání a náhrada jinou, podobnou stavbou, je nesmysl. Možná má smysl pro někoho z nějakých, nejen mě, neznámých důvodů, ale jednu stavbu nahradit druhou bez vazeb na okolí je podle mého názoru prostě hloupost. Dalším nesmyslem je tvrzení, že „na základech“ té stavby bude postaven jiný dům. Na základech „domu hrůzy“ jde postavit pouze „dům hrůzy“ a žádná jiná stavba. Budou muset být postaveny nové základy, budou v tomto místě vyhazovány další nesmyslné (byť privátní) peníze na nové, složité základy. Bůh ví, proč se takto uvažuje. Zřejmě má někdo tolik peněz, že je může vyhazovat i na nesmysly. Staré přísloví říká „lehko nabyl, lehko pozbyl“. Možná by stálo za to zjistit důvody, proč je nutné vyhazovat zbytečně peníze na věci zcela nepotřebné a iracionální. Vím, o čem mluvím, dokonce v technické a stavební rovině. Naše firma naproti přes ulici stavěla v proluce budovu firmy Hannah a základové poměry v tomto místě nejsou vůbec jednoduché. V porovnání se zamýšleným novým „domem hrůzy“ to byla malinká, jednoduchá a lehká stavba. Je sice pravda, že dnešní stavební technologie jsou lepší, než byly před 30 nebo 40 léty, nebo možná už i před 8 léty, nicméně jsem z oboru a vím, jak to funguje.
Takže „být či nebýt“? Zbourat nebo nezbourat? Postavit nový nebo nepostavit? Bude nebo nebude nový, moderní „dům u Radbuzy“ využitý nebo nevyužitý? Odkud přichází a na co navazuje? Jak se bude rozvíjet? Co přinese a co vezme? Kdo to chce nebo potřebuje? Kdo za tím vším stojí a proč? To je na mne už příliš mnoho otázek, než abych nadšeně souhlasil. Jsou to sice otázky jednoduché, ale jsou jednoduché proto, aby je každý pochopil. Chtěl bych slyšet stejně jednoduché odpovědi, aby je každý pochopil. Zatím pro mě vychází, na základě logického selského rozumu …. „být“. „Dům hrůzy u Radbuzy“ je pro mě, mimo jiné mementem, že tu dobu, kdy bylo možné tohle postavit, už nesmím nikdy připustit. Když se to zbourá, zmizí memento, zapomenem a kdo ví ………………..! Ostatně náznak na postavení něčeho podobného už tady je a pak už je jen otázkou času, kdy se to bude bourat podruhé a pak potřetí. Nemá to prostě logiku.
Ing. František Nerad – autorizovaný inženýr pro obor pozemní stavby