Čistá energie v praxi

V únoru 2010 se konal v Praze v Poslanecké sněmovně P ČR seminář o Čisté energii, na kterém se různí odborníci snažili popsat současný stav toho, jak je možné se jednak přiblížit k záměru ČR splnit závazky našeho státu dané EU a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě i spotřebě u nás, ale také snížit spotřebu energií v našem životě.
Na závěr článku dodatečně přidána informace pořadatele konference.

   V únoru 2010 se konal v Praze v Poslanecké sněmovně P ČR seminář o Čisté energii, na kterém se různí odborníci snažili popsat současný stav toho, jak je možné se jednak přiblížit k záměru ČR splnit závazky našeho státu dané EU a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě i spotřebě u nás, ale také snížit spotřebu energií v našem životě. Je bezesporu pravda, že nárůst energetické spotřeby a tedy i potřeba zvýšení její výroby, je současným problém No.1 nejen v Česku, ale v celém vyspělém světě. Popsat celou problematiku tohoto oboru lidských potřeb v jednom článku není možné. Zcela určitě by to vyžadovalo dost tlustou knihu, nicméně pokusit se o nějaký pohled z praxe na tento problém je nutné. Praxí rozumím své současné zaměření – tedy práci komunálního politika v obci.
   Musím konstatovat, že je dobře, že se konečně otevírá diskuse s poměrně komplexním pohledem na tento obor. Pohled „zhora“, tedy legislativců, výrobců energetických zařízení, výrobců nebo dodavatelů zdrojů, obchodníků, projektantů, manažerů je a musí být jiný, než z pohledů samosprávy a dokonce až samotných jednotlivých občanů, spotřebitelů. Pohled na výrobu a využití energií má dosah i do oblastí, o kterých zřejmě většina lidí ani nepřemýšlí, pokud jim náhle není příliš velká zima, nebo naopak velké horko. V obcích se tento problém soustřeďuje jednak do minulých (většinou nedobrých) zkušeností, ale hlavně do tvorby budoucích záměrů v energetické oblasti.

Energetické zdroje
   Všichni jsme už v minulosti zažili různé podpůrné akce pro „výhodná“ řešení energetických koncepcí. Pamětníci si jistě vzpomenou na levnou „topnou“ naftu v sedmdesátých létech a její státem podporované daňové zvýhodnění. Prodej levného deputátu pro zaměstnance v podobě uhelných kalů v uhelných dolech také není neznámý. Mnoho lidí si jistě pamatuje „podpory“ pro elektrické přímotopy a jejich smutné konce na začátku devadesátých let. Jistě si všichni pamatují z nedávné minulosti dokonce i vládní podpory „plynofikací“ obcí a jejich dnešní konce. V současné době se objevuje další vlna podpory nějakého systému, konkrétně biomasových zdrojů energií. Dále podpora fotovoltaických elektráren, podpora různých, v našich podmínkách netradičních, energetických zdrojů se stává součástí dnešního života.
   Z jednoho pohledu to je pochopitelné. Česká republika se zavázala zvýšit počet zdrojů energií na obnovitelné zdroje o poměrně velkou částku. Skutečnost je ovšem opakováním toho, co zde již bylo. Opět se na to vrhají lidé, obce, podnikatelé a spotřebitelé živelně se záměrem nikoli rozvíjet nějaký systém, ale jen ušetřit, nebo jen vydělat. Domnívám se, že to je špatně. Dojde opět ke stejnému efektu, který jsme již zažili. Nebude biomasa, nebude žádná volná louka, nebudou přenosové kapacity sítí a cena opět vyletí nahoru a dobrá myšlenka opět přijde vniveč. Přitom kombinace několika věcí by určitě pomohla v mnoha směrech.
   Propojit například fotovoltaické elektrárny na přímotopy v jejich bezprostřední blízkosti by věci určitě pomohlo. Nebudovat (nebo alespoň nepodporovat) energetické zdroje na biomasu v oblastech, kde biomasa není a přitáhnout tam plyn. Nestavět (nebo alespoň nepodporovat) plynovody na každou samotu uprostřed lesů by bývalo zcela určitě také pomohlo. Na všech úrovních se tvoří koncepce – na žádné úrovni se ale asi nekoordinují. Teplárna na biomasu uprostřed velkoměsta a centrální zdroj tepla na plyn v obci uprostřed lesů nejsou nenormální, ale nikdo se tomu nediví. V některých případech to je dokonce zdrojem popularity. Bohužel.


Úspory energií
   Další částí semináře byla diskuse o úsporách. Bezesporu mají problémy se spotřebou energií v minulosti postavené veřejné stavby. Zateplit školu, mateřskou školu, obecní úřad je dnes dost velký problém. Skoro ve všech případech je to problém finanční, někde k němu stavebně-technický, v některých případech i problém ochrany památek. Energetiky nezajímá vzhled, pouze účel. Památkáře nezajímá účel, ale jen vzhled. Všichni se míjíme v zájmech a teplo nezadržitelně utíká a utíká a lidé platí. Společné zájmy všech se střetávají kdesi v nekonečnu.
   Stále ještě vidíme kolem sebe stavby tisíců domů s byty, postavených v minulosti podle starých, československých norem. Paneláky jsou z převážné většiny dosud jen jakýmsi cedníkem tepelné energie pro okolní prostředí. Teplo se pro ně vyrobí, projde těmi domy a zahřívá vzduch kolem těchto budov. A navíc - thermovize dnes dokládá, že i v zateplených domech u nás dosud nefungují návyky, které mají lidé jinde. Mnozí se k zateplenému domu chovají, jako kdyby se s ním nic nedělalo a nechtějí si to nechat vymluvit. Další části stavby spotřebovávající energie jsou většinou pokládány za zbytné a když už se někdo rozhodne s tím něco udělat, vybírá podle nejnižší ceny a nikoli nejlepšího účelu. A to nemluvím třeba o stavu hliníkových elektrických rozvodů. Vyměnit dnes elektrické dráty v bytě za provozu je v podstatě nemožné. Nemluvím vůbec o měření a regulaci energetických systémů v těchto domech.
   Pasivní domy se u nás sice staví, ale v desítkách a ne v potřebných stovkách až tisících (a nejsou vůbec pro chudé). Podpora zateplování socialistických domů sice existuje, nicméně je poměrně složité ji získat a opět si to mohou dovolit jen ti, co mají peníze. Nebo pokud je nemají, musejí je získat velmi, velmi nepopulárním zvýšením nájemného. Je pravda, že za socialismu postavené domy s byty dostala města a obce od státu bezúplatně. Ano, zadarmo, ale zadlužené jak technicky, tak ekonomicky a současná pomoc od státu neodpovídá potřebám, které na nich socialismus (socialistický stát) nechal. Většina obcí není schopna se o domy s byty postarat, mnozí je jen přenechali, nebo přeprodali nájemcům a dále se o ně nestarají. To odhlížím od toho šílenství, že si mnohá města souběžně s prodejem žádala o dotace na nové bytové domy. Pravda, vlastník je odpovědný za své vlastnictví. Jenže co je mnohem horší, podpory už vůbec neodpovídají potřebám ochrany našeho životního prostředí, zachování našich energetických zdrojů na co nejdelší dobu a modernizaci našeho okolí a to většinu lidí vůbec netrápí. Tvrdím, že prodat špatné nájemní byty chudým nájemcům je poměrně velká škoda na životním prostředí, především samotného města. Je pravda, že mnoho nových vlastníků si nájemní domy opravilo. Je ale také pravda, že většina to není!


Co s tímto stavem?
   Řekl bych, že se bude muset řešit. Jak? No zřejmě za pomoci odborníků a diskusí s lidmi, ale především s politiky. Chybí tady mnoho zákonů, které by to pomohly zlepšit a proces přestavby energetických zařízení a i spotřebičů urychlit. Chybí tady v mnoha případech vůle změnit své návyky a začít se učit něco nového. Chybí tady peníze, které jsme mnohde vyházeli za plynovody, které málokdo používá, za teplárny, které vyrábějí neprodejné teplo, za elektrárny na jejichž produkci máme slabou přenosovou soustavu. Chybí tady vůle spolu komunikovat nad věcným řešením a stále tady předtrvává chuť „bojovat“ jen slovy za lepší příští. Jak řekl polský spisovatel Julian Tuwim: Budoucnost je období, kdy je nám dobře! Dodal bych k tomu v energetice: Pokud se jí nedožijeme!