Potkal jsem nedávno člověka, který se mě na ulici oslovil větou: Tady je bordel co? No uznejte, že takováto otázka chce dovysvětlení a tak se zeptám: Kde myslíte? Tady v obci, ve státě nebo na světě? Odpověď mě překvapila: Všude!!!
Nějakou dobu se pohybuji po tomto světě, ve státě i v naší obci a až tak problematické to nevidím, nicméně musel jsem uznat, že jsou jisté problémy, do kterých až tak nevidím, jako třeba v severní Koreji, v Iránu a Iráku, v některých zemích Afriky, v Antarktidě, kde tají ledovce, na středním východě, dokonce i v Americe už to není tak růžové, jak se zdálo na přelomu tisíciletí. U nás v Česku také nejsme žádní lumeni – jedna vláda hot, druhá čehý. Nevíme, zda vrátit socialismus, nebo rozvíjet kapitalismus. Staré komunistické zákony se v Parlamentu moc měnit nechce, protože by asi starší právníci, advokáti a soudci museli na Úřady práce nebo znovu do škol, nové zákony jsou nakaženy tím gumovým právem, které tady bylo v minulosti. U nás v obci jsme sice začali dělat nějaké nové věci, dost investujeme, ale uznávám, že to nejde tak rychle, jak by si možná někdo představoval, ale tvrdit, že je všude bordel je přece jen trochu silná káva. Jak to může ten člověk všechno vědět? Kde vzal tolik informací, aby to tvrdil? Protože mi to bylo divné jak může vědět, že je všude na světě bordel, tak jsem znovu požádal o upřesnění: Co vás štve pane?
Odpověď otázkou mě znovu překvapila: Kolik je vás na radnici? Myslíte všech i s těmi co uklízí nebo na úřadě úředníků? Na úřadě šest, pardon, vlastně sedm.
Vyžírkové – děláte tam hovno! A ještě chcete zaplatit popelnici u mé chlupy, na kterou skoro nejezdím! Za první republiky spravoval takovouhle vesnici jeden starosta a stačilo to! Zeptal jsem se ho, zda také tehdy starosta sám účtoval DPH, žádal o dotace z EU, poslouchal stížnosti, dělal rozpočet, dělal výplaty pro zaměstnance, psal statistická hlášení a vybíral poplatky, vydával povolení na stavby, přebíral stavby obce, vyřizoval poštu a maily? Neodpověděl. Asi začal přemýšlet o tom, jak to vlastně na tom středním východě vypadá nebo jak to je s tím globálním oteplováním, nebo jestli opravdu obec střední velikosti spravoval za první republiky jen jeden člověk. Prostě chtěl provokovat, nicméně nebyl na to zcela připravený. Evidentně rychleji mluvil než myslel. Asi by nepochopil, že běžný člověk za první republiky nemíval chalupu a starosta s takovými lidmi jako on neměl nikdy problémy. Chtěl jsem mu pomoci, protože někteří lidé to potřebují. Asi se jen chtěl oklikou něco dozvědět o naší obci a tak začal nezávaznou konverzaci o obecných věcech. Na začátek však položil špatnou otázku na špatném místě ne zrovna lhostejnému člověku. Tak mu povídám – když na tu chalupu nejezdíte, proč ji tedy máte? Zjevně vám to dělá problémy a nevyplácí se to. Tak to prodejte. Vyděláte a ještě si ušetříte ty poplatky, daň z nemovitostí, platby za elektřinu a nebudete se muset s námi rozčilovat.
Začal zuřit – co je vám do toho, co mám a co já dělám! Povídám - nic mi do toho není, dělejte si co chcete, ale všude jsou nějaká pravidla, tak holt je musíte dodržovat. Vy máte svoje pravidla a v téhle vesnici máme také svoje. Vy tady máte chalupu a děláte si s ní co chcete, my tady máme pravidla a všichni je tedy musejí ctít. Marně jsem mu vysvětloval, že existují nějaké zákony, že uznávám, že nejsou dokonalé, ale vybírat poplatky za popelnice u majitelů nemovitostí v obci je zákonné a my na to dokonce máme obecně závaznou vyhlášku. Podle ní to platí všichni, tak holt to musíte platit taky. Povídám – měl byste si vlastně vyjasnit, co vlastně chcete. Opět jsem se se zlou potázal. Máte tady bordel a takoví parchanti vyčůraní jako vy, to ještě zhoršují! Podnikání vám nešlo, tak dřepíte na radnici! Povídám mu – v životě jsem nepodnikal, vždycky jsem byl zaměstnancem. Než začnete pomlouvat a nadávat, měl byste si něco zjistit. Ve volbách jsem byl řádně zvolen na radnici a snažím se dělat to podle svého nejlepšího svědomí. Chtěl jsem mu opravdu poradit a debatovat s ním, takže jsem se ho chtěl zeptal, co vlastně chce. Znám to, než začnete něco nebo někoho pomlouvat a nadávat, měl byste si něco zjistit. Pak jsem se ho tedy přímo zeptal: Co vlastně chcete? Mávl rukou a šel si po svých a brblal něco, já kroutil hlavou. Poznal jsem, že se jen chtěl pohádat, nechtěl nic vědět o obci, o státě, o mých názorech na svět kolem nás. Diskuse skončila a tak mi vrtá hlavou, co vlastně takoví lidé chtějí?
Žádné poplatky, žádné zákony, žádné daně, žádné omezování, žádné lidi. Jen ….. JÁ, JÁ, JÁ …. a všichni ostatní jste blbci! Učili mě ve školách a poznal jsem v životě, že takováto země o jaké snil ten pán a sní mnozí, na světě není. Někde mají dokonce lidé hlad, války, chudobu, tvrdý režim a strádání. Na tyto země tito lidé zpravidla kašlou. Tady u nás nic takového není a přesto hodně lidí nadává. Je to opravdu zvláštní, jak někteří lidé přemýšlejí a je mi záhadou jak si představují, že by ta jejich „cochcárna“ vlastně fungovala. Představa, že si každý dělá „co chce“, mě opravdu děsí. Kdysi v minulosti jsem slyšel jedno takové pořekadlo: „Co je tvoje, je i moje! Co je moje, do toho ti nic není!“ Ale takhle to přeci dnes vůbec není. Lidé už nejsou rozděleni na „vedoucí Stranu a její členy“ a „dělnickou třídu, rolnictvo a pracující inteligenci“ a všichni nemusejí povinně sdílet stejné nadšení pro nápady té jedné politické strany. Dnes přeci jsou vlastníci, podnikatelé, obce a města jako samostatné právní subjekty, zaměstnanci, odbory, nezaměstnaní a život je zkrátka mnohobarevný. Je mnoho politických stran s různými názory a lidé musejí povinně za volební plentu vybrat z nich jednu a tu zvolit. Nemají už jednu jedinou kandidátku, kterou musejí manifestačně vhodit do urny. Nedělají se čárky těm, kteří tam, mnohdy náhodou, zabloudili, ale musejí tam všichni. Nesledují se tajnou policií ti, kteří mají sociálně demokratické, nebo konzervativní nebo liberální smýšlení. Sledují se pouze ti, kteří šíří xenofobii, neofašismus, komunismus předlistopadového střihu, anarchii a terorismus. Lidé už mohou nadávat na prezidenta, na předsedu vlády, na starostu a místostarostu, že tuto nebo jinou věc, udělali úplně blbě. Mohou o nich psát do novin, na blogy v podstatě co chtějí. Mohou je dokonce nezvolit v dalších volbách, zatímco v těch volbách předcházejících jinou možnost ani neměli.
Přes všechna tato pozitiva je zde dost lidí, kteří stále nadávají a ve všem vidí bordel. Nikdo je nezavře, nikdo je nevyhazuje za ta slova ze zaměstnání, nikdo nebrání jejich dětem ve studiu, nikdo je tady dokonce nedrží. Ať si klidně vezmou občanku a odjedou do Německa, Španělska, Dánska, Rakouska, Itálie, Maďarska, na Slovensko, do Portugalska, Řecka a usadí se tam. Mohou se tam nechat zaměstnat, mohou tam podnikat. Mohou tam nadávat na co chtějí a nikdo je nezavře. Takže v čem vlastně lidé vidí „bordel všude“.
Osobně to vidím v tom, že už nepotkávají mlčící ovce, se kterými mohou vydrbávat, že je nemohou šidit, že už nemohou lhát, protože lze dnes téměř všechno ověřit. Asi ano! Jsou docela nedobrým vzorem pro dnešní mládež. Za každou cenu nadávat a být proti je docela lákavé, ale moc to pro budoucnost dobré nebude.
František Nerad, místostarosta Strašic