1.5.2004 se Česká republika stala členem Evropské unie. Byly tehdejší naděje a obavy oprávněné?
Na prvního máje 2004 se prezident Václav Klaus vydal na Blaník. Vzhledem k jeho obavám z různých ztrát, které mají Českou republiku vstupem do EU potkat tam asi stoupal proto, aby byl mezi prvními, kdyby blaničtí rytíři usoudili, že je pro tuto zemi nejhůře a vyjeli nás zachránit. Jiní vyjadřovali obavy ještě větší. „Jak půjdou ceny nahoru a výkonnost ekonomiky dolů, jak nás Němci vykoupí, jak nám tady bude Brusel poroučet…“ Prostě ztráty až do hrdel a statků – tedy pardon – rumu a syrečků. A co na rozdíl od „euroskeptiků“ „eurooptimisti“ (mezi nimi i autor těchto řádků)? Všechno bude príma, naši podnikatelé a občané nepoznají žádné vnitroevropské hranice, členství v EU bude kultivovat naši politickou scénu ….
Ohlédneme-li se na to dvouleté období, musíme poctivě přiznat, že úplnou pravdu neměli ani jedni, ani druzí. Ukázalo se ale, že v zásadních věcech převážila pozitiva českého vstupu do EU: pásmo volného obchodu více svědčí proexportně orientované české ekonomice a výrazně převyšuje dopad levnějších dovozů na některá odvětví. Velmi dobrá výkonnost české ekonomiky je z podstatné míry ovlivněna právě členstvím v EU, nejen zmíněným vývozem, ale i atraktivností ČR pro cizí kapitál, který je investován do ČR jako do členské země EU. A to ještě všechna pozitiva neumíme využít (vláda, samospráva, podniky i různá sdružení) – na část prostředků z rozpočtu EU si ještě neumíme „sáhnout“. Ovšem s tou kultivací politické scény to (zatím) nijak nepomohlo – asi to bude záležitost českých politiků i občanů.
Jistě má každý právo vidět ty dva roky jinak, jistě náš vstup vlastně ještě není bezezbytku dokončen. Ale za sebe mohu shrnout, že je to velmi dobře, že v EU jsme. Koneckonců pro pamětníka jiných časů je daleko lepší pohled na stožáry, kde vedle naší vlajky vlaje vlajka Evropské unie než vlajka Sovětského svazu se srpem a kladivem.
Pavel Rytíř, předseda SOS