Opravdu všichni, kteří mluví o nájmech a jejich regulaci vědí, že nájemné je platba za poskytnutí užívacího práva k nějaké věci, např. bytu.
České spory o nájemné jsou klasickou ukázkou polovičatého řešení problému. Nebo je také možné, že jde o spory pouze naoko, které mají naopak zachovat stávající (podle mne špatný) systém. Lidé ať se hádají o nějakou pitomost a podstata sporů se zatím nepozorovaně potáhne dál a příliš se toho nezmění. V každém případě se z „nájmu“ dělá velký problém. Ten však začíná špatným pochopení definice nájmu, jako principu a nikdy nemůže být touto cestou dobře vyřešen. Jak ze strany nájemců, tak ze strany pronajímatelů. Ten problém je v oblasti nájmu bytů z části opodstatněný, protože náš přechod ze socialismu ke kapitalismu se odehrál bez zásadní změny zákonů v této oblasti. A hlavně bez změny myšlení jak nájemců, tak pronajímatelů.
Nájem věci (jakékoli) je v principu „užívání cizí věci za úhradu“. Najímat nebo pronajímat lze všechno - od drobného nářadí, přes auta, byty, velké stroje, pozemky i fabriky až po lidské tělo. Nemám-li něco a chci to nebo to potřebuji, pronajmu si to. Samozřejmě za peníze a za dopředu známých (obchodně-technických) podmínek. Podívám se na ceník a nabídku, podepíši nájemní smlouvu nebo nějaké jiné ujednání a podle obchodně-technických podmínek začnu věc užívat. Ano, je rozdíl pronajímat si byty, nebo příklepovou vrtačku na vyvrtání díry do panelu v bytě na pověšení konzole na záclony. Ale princip je to stejný. Něco nemám a potřebuji to, tak si to pronajmu – dnes za peníze. Problém je v tom, že za komunistů se vrtačky moc nepronajímaly a byty také ne. Stát byty stavěl za vylhané ceny a rozdával je zadarmo komukoli, kdo si dal kolkovanou žádost (později byly i ty kolky zrušeny). Nájem nevyjadřoval nákladovou cenu bytu, umístění bytu, sociální a ekonomické postavení nájemce, odpisy a opravy. Trochu rozlišoval kvalitu – vznikly bytové kategorie! Navíc služby spojené s bydlením a energie byly velmi levné. Za to mnozí ten socialismus trpěli a volili. Protože za socialismu neexistoval pojem vlastnictví, proto se lidé k cizím věcem (zejména bytům) chovali jako k vlastním a levným věcem. Nebylo to úplně zcestné, protože komunisté proklamovali, že všechno v tomto státě „patří pracujícímu Lidu“ a z toho vznikl dojem, že mohou cizí věci používat jako své vlastní a nikdy to nemůže být jinak. Komunisté u moci to lidem ani moc nevyvraceli, protože se v té věci dost špatně argumentovalo.
Jenže od nové Ústavy to tak není, ale příjemné věci se nerady opouštějí a levné bydlení je bezesporu příjemné. Dnes nikoho ani nenapadne, aby si s pronajatým autem dělal co chce (třeba ho nechat přestříkat jinou barvou, nebo namontovat do něho pohon na LPG, nebo ho pronajmout sousedovi na dovolenou), ale s cizím bytem to napadne 80 % lidí tohoto státu. Proč proboha?
Na druhou stranu ani vlastníci nepochopili princip svobody, která byla po roce 1989 zanesena do Listiny základních práv a svobod a do Ústavy. „Vlastnictví zavazuje“ tvrdí jeden článek Listiny. Je-li někdo vlastníkem domu, který chce pronajímat, nemůže si dělat co chce, ale dopředu napsat obchodně-technické podmínky svého pronajímaného majetku a ty potom dodržovat. Ty podmínky musejí být v souladu se zákony tohoto státu a pravidly místa, ve kterém byty stojí (obecně závazné vyhlášky měst a obcí). Pokud je stále ještě státním zákonem (občanský zákoník) řečeno, že nájem se řídí jako v době socialismu, lze pochopit, že se někdo ozve. Od roku 1990 se o tom problému ví. Účastnil jsem se osobně v létech 1990 – 1992 změn a vím jak to bylo hektické. Protože socialismus bylo nutné změnit od základu, stanovily se priority a bylo nejprve nutné změnit pravidla pro tržní hospodaření a přednost tedy dostal Obchodní zákoník, ale začalo se pracovat i na změnách Občanského zákoníku, ale nestihlo se to za ty dva roky. A od té doby se na změnu „Občana“ čeká a z toho vyplývají dnešní problémy. Část veřejnosti tu změnu chce, část ne. Možná že to je i z politických důvodů, ale domnívám se, že převážně z ekonomických důvodů. A když se opět vrátím k tomu autu. Žádného pronajímatele auta nenapadne, pronajmout ho třeba na ujetí jen 100 km, nebo pronajímateli předepsat, koho v tom autě smí nebo nesmí svést. Také ho určitě nenapadne, aby půjčil auto, které nemá seřízené brzdy, tak mu je za jízdy začal opravovat, či aby oznámil nájemci dopisem, že „když už pojedete do Prahy, tak mi to nechte za vaše peníze opravit v servisu“. V bytech podobné věci napadají téměř každého vlastníka nebo jeho správce.
Žiji v obci, která vlastní asi 400 nájemních bytů a kde na byt čeká asi 100 lidí. Nezamýšlejí se nad tím, proč chtějí bydlet zrovna zde, nežijí jako bezdomovci, neví kde dožijí svůj život a je jim to jedno – chtějí byt a dali si na něj žádost. Jako před 16 léty. Obec vedou lidé, kteří jim chtějí vyjít vstříc (koalice ČSSD a KSČM) a chtějí pro ně postavit dalších 74 bytů v bývalých kasárnách v řádu za 60 milionů korun. Jako před 16 léty. Kolik tam bude nájem, zda se to vůbec žadatelé zaplatí, kam budou ti žadatelé jezdit do práce a kolik je to bude stát, nikoho nezajímá! Jako před 16 léty. A pokud nikdo nezmění občanský zákoník v paragrafech o nájmu bytů dopadnou byty stejně jako těch 400 původních. Nebude na opravy, lidé si budou dál žádat o byty jako kdyby byly zadarmo, nájemci nebudou přemýšlet o své budoucnosti, ale pouze o dnešku a s nostalgií vzpomínat na levný včerejšek. Správní firma je bude ždímat a oni si budou hradit se skřípěním zubů i věci, které má hradit vlastník. A všichni budou nadávat jaký je v tomto státě bordel. Nikdo však nepřemýšlí nad tím, kdo a co je příčinou toho bordelu. A ten „se neodstraní“ sám. Ten musí „někdo“ odstranit. To mohou být pouze politici, kteří si to dají do volebního programu.
Kolem sebe máme mnoho vzorů a státních koncepcí bytové politiky, ale v Čechách z nějakého nepochopitelného důvodu už 16 let udržujeme ten nejméně udržitelný. Jiná je koncepce Rakouska, se kterou jsme kdysi měli poměrně dost společného. Jiná je německá, norská, nizozemská, francouzská i britská, abych vyjmenoval ty nejbližší. Ale my kráčíme k evropskému trhu s byty nějakou svojí třetí cestou, o které ještě navíc nemáme nejmenší představy. Občas nás z této strastiplné cesty probere nějaký malér u Evropského soudu pro lidská práva, ale nic podstatného se neděje. Nájemci a pronajímatelé se jen dál hádají o výši nájmu a ne o změnu principů nájmu v tomto státě.
Je poměrně smutné psát dnes tyto řádky, ale není na světě metoda „velkého skoku“ v této oblasti a žádný „trh“ to nevyřeší. Musejí to být lidé z masa a krve, kteří nastaví pravidla v zákonech, nebo třeba i „terorem“, ale musí mít jasnou představu, jak to má vypadat za dvacet let a ne pouze vzpomínat na to, „jak to bylo včera levné“. Levné už to nikdy nebude, tedy pokud nepřijde jiný Únor 1948 a „pracující dělnická třída a pracující inteligence“ to nevezmou pořádně do ruky. V bytové oblasti to budou mít lehké, protože z Občana vyškrtnou jen pár řádků.
22.3.2006
Ing. František Nerad, Česká společnost pro rozvoj bydlení, místopředseda Stany pro otevřenou společnost