Liší se dnešní "trh" s informacemi od "trhu" s masem za socialismu?
Před změnou naší společnosti v roce 1989 koloval po vlastech Českých a Slovenských vtip: „Před prodejnou Maso - uzeniny stojí v pátek od pěti hodin fronta na maso a uzeniny na sobotu a neděli. Lidé přešlapují a opatrně nadávají. V šest hodin se zvedne plechová roleta, vyleze prodavač a zakřičí: „Ti, kteří jsou v KSČ si postoupí do prodejny, nestraníci zůstanou venku!“ a zavře dveře. Lidé venku začnou nadávat o trochu víc, ale stojí dál. Prodavač vyučený u n.p. Potraviny si stoupne před lidi a povídá: „Dneska maso nepřivezli a uzeniny taky ne, takže nikdo nic nedostane. Ale vám, členům Strany to teď říkám proto, abyste byli první informovaní.“ Konec vtipu. Není to moc k smíchu, že?
Je pravda, že na maso už lidé dávno fronty nestojí, ale informace podobné té od prodavače v Masně zde kolují pořád. Ne už o základních lidských potřebách, ale o práci, finanční situaci firem, obchodech, o statistikách, o politicích, o vládě a jejím vládnutí, o ministrech, o naší minulosti i budoucnosti, o záměrech vlády i Rady obce v Horní Dolní i v Praze. Není to ale jen o Čechách a o Praze, ale vlastně o celém světě. Jen připomenu pár hitů poslední doby; americké vězně kdesi v Evropě, zbraně hromadného ničení v Iráku, či cesta korejského prezidenta „do někam“.
Dnešní společnost se nazývá „Informační“ a lidé hltají místo uzenin informace. Stejně jako uzeniny či maso mohou být některé informace poněkud zasmrádlé, umyté zmizíkem či přebalené a přelepené novou nálepkou s delší dobou životnosti. Je pravda, že polovina lidí v pražském metru, tramvajích či v celé ČR ve vlacích a autobusech něco čte, hltá zprávy a hledá novinky. Je pravda, že vybrat si z nabídky informací ty nezkažené, nedezinformační, věrohodné a užitečné je stejně pracné, jako za socialismu získat hezké obkladačky ve Stavebninách n.p.
Proč tohle všechno píši? Listina základních práv a svobod nám dává v čl. 17 „právo na informace“. Zákon 106/1999 Sb. nám garantuje dokonce postup, jak můžeme informace vymáhat a ukládá tzv. “povinným osobám“, jak nám je mají podávat a jak je můžeme získat „normální cestou“. Samozřejmě, že existují i nenormální cesty získávání informací, ale na ty nemá cenu vzpomínat ani myslet.
Je před volbami a informacemi je nabitá Televize, většina rozhlasových stanic a všechny noviny. Relativně dost informací na to, aby se normální člověk zorientoval, ale … Ministr na výsluní tvrdí, že …. Ministr ve stínu minutu poté tvrdí pravý opak. Čert aby se v tom vyznal. Když si člověk chce udělat na něco vlastní názor, musí pročíst miliony vět, stovky novin, vyslechnout stovky informací, strávit na Internetu desítky hodin. No není to hned a ani zadarmo, takže se začneme naštvávat a nadávat. Vypneme a začneme si žít svůj vlastní život.
Jenže my všichni žijeme na planetě Zemi, ve světadílu Evropa, ve státě Česká republika a zde všichni v nějakém Kraji a v nějakém městě či vesnici. A podle zákona akce a reakce je na každý pohyb na této Zemi, ale i v každé vesnici nějaká odezva, kterou když máme dost správných informací, lze odhadnout a reagovat na ni správně. Bez informací v lepším případě pouze vypadáme jako pitomci a v horším případě dostaneme po hubě. Zkrátka udělat si při tom chaosu a informačním zmatku správný názor na nějakou věc je nadlidský problém. Takže se většina lidí uchyluje k tomu, že začne někomu slepě věřit a vlastně přestane mít potřebu informace shánět, třídit, vyhodnocovat. Začnou shánět pouze informace nenáročné, již vyhodnocené, zbytečné … a začnou ztrácet dech, pozice, práci, konexe nebo nejdou volit, nebo volí někoho, kdo mu informace přizpůsobí jeho chápání a záměrům. A nakonec skončí v pátek ráno ve frontě na maso a uzeniny, kde jim prodavač řekne: „Dneska maso nepřivezli a uzeniny taky ne, takže nikdo nic nedostane.“ Ti informovaní tam totiž byli včera.
16.1.2006
Ing. František Nerad, místopředseda Strany pro otevřenou společnost