Dědictví listopadu 1989 chápou lidé velmi rozdílně

Autor: Ing. František Nerad <frantisek.nerad(at)worldonline.cz>, Téma: František Nerad napsal, Vydáno dne: 01. 06. 2005

---

Zamyšlení nad polistopadovým vývojem.

Dědictví listopadu 1989 chápou lidé velmi rozdílně,
ke své vlastní škodě    Docela dost zapomínáme. Někteří dokonce velmi hodně a velmi rádi. Jenže udržení vzpomínek a faktů v hlavě a tím poučení z minulosti je tím největším a nejlepším varováním před opakováním chyb. V souvislosti se současnými událostmi ve Francii a tím i v ČR (což je ostatně dobrým dokladem globalizace) je podle mne velmi, velmi potřebné zavzpomínat z čeho jsme vzešli. Myslím polistopadoví politici. Vzpomeňme si v té souvislosti na ústřední hesla se kterými zvítězilo Občanské fórum v roce 1990 v parlamentních volbách: Nejsme jako oni! * Pojďte s námi do Evropy! * Strany jsou pro straníky, OF je pro všechny!
   Ta hesla jsou tak jednoduchá, že není možné říkat, že je nikdo nepochopil. Tato hesla a s nimi i tehdejší politiky volila tehdy více než polovina občanů Československa. Vzpomeňme co brzy po volbách následovalo:
- Útěk před právníky a neskutečný boj o reformy, bohužel ne s tehdejšími komunisty, ale s tzv. meziparlamentním klubem demokratické pravice. Vzpomínám na výroky typu: Listina základních práv a svobod je plevel ústavy!, či Ekologie je jen třešnička na dortu! či „Už se konečně rozhodněte, jestli tady chcete Demokracii nebo Stranu!
- Okamžitý rozpad OF, na desítky platforem a názorových skupin v době, kdy volební plakáty ještě mokly na nárožích. Nekonečné debaty mezi zastánci původní otevřené a ekologicky zaměřené linie OF a klubu meziparlamentní pravice o základních principech směrování státu.
- Neskutečný nárůst národoveckých a pseudovlasteneckých nálad a výstupů vč. podpory nesmyslů jako byli Sládkovi republikáni, vedoucí až k rozpadu Československa a tím špatnému příkladu pro Evropu o možnosti soužití dvou skupin lidí. Do té doby nás někteří evropští politici dávali za vzor, ale to tady nikdo neposlouchal.
- Zpatlaná privatizace mnoha podniků jako třeba SONP Kladno, Vítkovic, leteckého průmyslu, Tatry Kopřivnice, Svitu Zlín atd.; „džusování“ podniků vyúsťující v kausy typu LTO, Liberta Mělník a další. „Kuponová privatizace“ vedoucí k soustředění moci nad podniky do rukou většinou zkompromitovaného managementu či zkušených zahraničních dobrodruhů. Jako konkrétní příklad lze uvést Harwardské investiční fondy, ale i jiné.
- Boj o podobu lustračního zákona a jeho ukončení v polovině cesty, vedoucí k trestání na základě kolektivní viny a nikoli skutečných provinění.
- Nárůst propojení a prorůstání politiky a ekonomiky do podoby velmi podobné té předlistopadové „politické ekonomii“.
   To je jen stručný výčet toho co se stalo v minulosti. Událostí spojených s rozporem s volebními hesly v prvních svobodných volbách je pochopitelně mnohem víc. Je ale fakt, že za každou touto věcí někdo stál a někdo ji chtěl. Podle mého názoru zásadní zlom směrování nastal po parlamentních volbách 1992. Dnes je, asi nejen pro mne, zcela transparentní to, že názory na volbu směru politiky a nazírání ekonomiky se tvořily již na samém začátku změn, možná už v tehdejší ČSSR. Je jen otázka pohledu jednoho každého z nás, zda to bylo dobře či špatně. Pro mne je dnes nejdůležitější to, abych mohl stav nebo určitou situaci veřejně pojmenovat a říci na ni veřejně svůj názor. To zatím mohu a doufám, že to i takto zůstane, i když …! Je fakt, že v roce 1948, stejně jako v roce 1989 a stejně jako dnes realizují politici politickou vůli většiny. Mnoho lidí s tím nemá v době rozhodování problém a vidí budoucnost tak, jak jim ji politici nakreslí a naprojektují. Každý z nás se musí rozhodnout co zvolí a jak se k vzniklé situaci postaví. Opakovat ale stále stejné chyby každých 15 - 20 let však není normální. Měli bychom už přeci jen začít více přemýšlet o tom, co vlastně chceme a rozhodovat se razantněji. Druhá polovina minulého století nebyla tou nejlepší stránkou lidských dějin a opakovat ji je pitomost. Spojená, hranicemi nedělená Evropa je jiná cesta, než dosavadní boj o samostatné pašalíky a malá hnojiště mnoha vůdců, kteří si nerozumějí a ani rozumět nechtějí. Ano, musíme respektovat, že jsou zde i lidé vyznávající hesla typu: Ať jsem bit, hlavně že se peru! a i tito lidé chodí volit či hlasovat v referendu. Mají na to právo, nic proti tomu. Jen já osobně mám, po výsledku referenda ve Francii a po debatách v Praze docela strach, aby jich nebylo moc.
Ing. František Nerad
Místopředseda SOS, předseda KO SOS Plzeňského kraje
bývalý poslanec ČNR (OF)