Úvodní slovo na celostátní konferenci Strany pro otevřenou společnost 9. 4. 2005 ve Vernířovicích.
Vážení přátelé,
scházíme se na výroční konferenci SOS již poosmé. Scházíme se v době, kdy se komunisté dostali v naší zemi k podílu na moci, není jasné, budou-li předčasné volby a další vývoj je těžko předvídatelný. Za patnáct let si česká společnost dokázala, že se ještě nenaučila využívat vymožeností demokracie. Jistě, záleží, s kým se srovnáváme a mohlo by být hůř. Tomáš Garigue Masaryk říkal na počátku existence našeho československého státu, že potřebujeme 50 let svobodného vývoje, abychom se naučili demokratickému vládnutí. Za první republiky jsme měli k dispozici dvacet let.
Po roce 1989 jsme si nechali líbit rozbití společného státu, účast ve volbách klesla (někdy hluboko) pod 50% a bývalé zotročovatele si nyní dobrovolně pouštíme k podílu na moci. Politická pravidla hry jsou nastavena tak, že obměna politických elit na národní úrovni je téměř nemožná. To nám, domnívám se, ukáží nejbližší parlamentní volby. Problémem je, že pravděpodobný vítěz, ODS, neprošel katarzí, reflexí minulých chyb a na startovních blocích jsou připraveni lidé typu Tlustého a Langera. Má v takové situaci smysl další existence SOS?
Přiznám se, že po deseti letech členství v politické straně a z toho sedmi letech předsednictví v SOS jsem někdy frustrován. Samí víte, kolik úsilí jsme vložili do voleb a výsledek byl, až na několik výjimek, především v Libereckém kraji, neadekvátní. Jistě jsme ledacos neudělali dobře, ale na druhou stranu je jedním z faktorů volebních neúspěchů i to, že jsme prostě byli příliš vpředu. Udržitelný rozvoj máme jako programovou prioritu od počátku a teď, po letech, se pro všechny parlamentní i neparlamentní strany stává nepostradatelnou součástí jejich programů. Globální spoluodpovědnost, resp. rozvojovou pomoc a spolupráci, zastáváme od počátku své existence. Teprve nyní se tento koncept začíná prosazovat a během 5 – 10 let jej budou také mít prakticky všechny strany. Obdobně to platí o ekologické daňové reformě.
Není to jistě nic osudově daného, ale víte, že náš vývoj se výrazně měnil vždy zhruba po 20 letech – 1918, 1938, 1948, 1968 a 1989. Doufám tedy, že někdy kolem roku 2010 by naše politická scéna i celá společnost mohla projít očistným procesem. V té době už bude mít výrazné slovo generace lidí, kteří neprožili reálný socialismus, nebo byli tak mladí, že je zásadněji nepoznamenal. Těmto lidem bychom se měli otevřít především a dát jim prostor, budou-li o naši spolupráci stát. Odejde také generace porevolučních politiků. Je však zřejmé, že proces obměny bude hra s otevřeným koncem. Dějiny nesměřují nezvratně k lepšímu a existuje mnoho možných budoucností. Nebo jinak řečeno, budoucnost není predeterminovaná (předurčená) a my všichni se podílíme na jejím spoluvytváření.
Všichni dobře víte, jak je tato konference pro nás důležitá, protože rozhodne o dalším směřování SOS. Jestli za minulých sedm let považuji něco za zásadní neúspěch, tak to nejsou četné volební prohry (volně podle amerického prezidenta Harryho Trumana: Co bychom dnes věděli o Kristu, kdyby ve své době měnil své učení podle převažujících nálad Židů), ale to, že nemáme ani několik set členů a nepůsobíme výrazně aktivně ve všech krajích.
Nemá nyní, myslím, smysl, abych detailně referoval o práci Výkonného výboru v minulém roce. Podstatné je, že jsme kandidovali do Evropského parlamentu, kde 0,23% hlasů bylo jistě zklamáním, na druhou stranu jsme o sobě dali poprvé na celonárodní úrovni vědět. V krajských volbách jsme udrželi pozice získané v roce 2000. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Liberecký kraj, kde došlo dokonce k navýšení počtu mandátů z pěti na sedm. Za to patří všem, kteří se na takovém výsledku podíleli, velký dík. Výpadek Pardubického kraje byl nahrazen úspěchem v Královehradeckém kraji.
Kromě dalších volebních klání nás čeká v blízké budoucnosti možná nejtěžší zkouška. Víte, že jsme před sedmi lety začínali doslova od nuly, dnes víme, že v průběhu příštích čtyřech let budeme mít k dispozici osm miliónů korun. Neměli jsme žádné mandáty, nikdo nás neznal, dnes je situace jiná. Všechny významné neparlamentní strany stojí o spolupráci s námi. Kromě omezeného finančního kapitálu si tedy troufám říci, že disponujeme slušným lidským a sociálním kapitálem. Zatím jsme nebyli konfrontováni s výrazným pokušením moci či dobrého finančního zajištění ze svých politických aktivit. Velmi si přeji, abychom obstáli, dokázali se s touto výzvou vyrovnat a byli stranou, jejíž cesta k úspěchu bude sice delší a obtížnější, ale dokážeme sobě i druhým, že politika se dá dělat čestně a zásadově a úsilí o dobrou zprávu věcí veřejných má smysl.
Na závěr mi dovolte dva obrazy, které mohou vyjadřovat naši současnou situaci „na rozcestí“, byť žádné přirovnání nevystihuje realitu dokonale. První nazvěme pracovně „shakespearovským dramatem“: mladý člověk, plný ideálů, chce změnit společnost a odstranit tyrana. Začne tedy stoupat vzhůru, ale přijímá stále více kompromisů. Ve chvíli, kdy dojde na vrchol, se sám proměnil v tyrana, aniž by si toho byl vědom. A objevuje se další idealista, který zasvětí svůj život cestě vzhůru, aby odstranil tyrana.
Druhý je obraz kosmické lodi. Ve chvíli, kdy startuje, potřebuje obrovské množství energie, aby se vůbec odlepila od Země a velmi pomalu začala stoupat vzhůru. Zemská přitažlivost je veliká a dojde-li palivo, nastává pád. Pokud však vydrží v tahu dostatečně dlouho, dostává se na oběžnou dráhu a potřebuje energii jen k občasnému manévrování, nemusí již překonávat gravitaci.
A teď oby obrazy zkombinujme. Velkou výzvou je mít dostatek energie, abychom se dostali na „oběžnou dráhu“, nebo chcete-li sportovní terminologií do první politické ligy, a zároveň si zachovali ideály a poselství, které dá naší účasti v „první lize“ smysl. Smutné by bylo, kdyby ve chvíli, kdy se staneme úspěšnou parlamentní stranou, jsme se stali také kvalitativně identickou stranou, jako ty dnešní. Výzva, kterou jsme před sedmi lety přijali, by čekala na někoho dalšího – mít významný vliv na správu věcí veřejných a nestát se přitom „tyranem“.
Děkuji za pozornost a nám všem přeji úspěšné jednání.