Úvaha nad nakročením komunistů k moci.
Neuvěřitelné a přesto možné – komunisté jsou zpátky u moci. Zatím jde o velmi malý podíl na moci, ale ložisko nádorových buněk také vypadá zpočátku velmi nenápadně a za pár měsíců či let může rakovina hostitelský organismus zničit.
Futurologové by scénář podílu komunistů na moci nazvali „divoká karta“. „Pravděpodobnost, že se tak stane, byla jedna ku miliónu a přesto k tomu došlo.“ (A. Huxley, Válka světů) Český prognostik Miloš Zeman přirovnal počátkem devadesátých let komunistickou stranu k chorobě, která ohrožuje organismus. Jejich preference jsou jak horečka. Čím jsou vyšší, tím je organismus v horším stavu a potřebuje léčbu. Ale jak? Lidské tělo má bílé krvinky. Co však má k dispozici česká společnost?
Za ODS si Václav Klaus pomohl s pomocí komunistů k prezidentskému postu, Gross si nyní prodloužil vlastní trápení také díky jejich podpoře. A kdo si myslí, že se až tak moc neděje, hluboce se mýlí. Je to s námi obdobné, jako s žábou ve sklenici vody. Dejte žábu do horké vody a okamžitě vyskočí. Dejte ji však do studené vody a pomalu ji zahřívejte. Žába nevyskočí, ale zvykne si. Stává se apatickou, propásne i poslední šanci udělat něco na svoji záchranu a uvaří se. A tak si i my zvykáme. Je smutné sledovat v denním tisku, kolik se objevilo smířlivých komentářů (za všechny bývalý prognostik a místopředseda polistopadové federální vlády Valtr Komárek – KSČM a ČSSD: sňatek z rozumu. LN, 1.4.05).
Stojí také za to sledovat chování ministrů vlády. Ti, kteří rezignovali, si zachránili čest a zdravý rozum a ztráta podílu na moci je proti tomu nicotná. Těch, kteří zůstanou a s Grossem se budou až do voleb potácet uličkou hanby, je mi líto. Ale pohrdání si zaslouží ti, kteří „zvažují své setrvání“. Ať se jdou, s prominutím, vycpat. Nejsou malé děti, aby potřebovali tolik času na vyhodnocení situace a čestné rozhodnutí. Jen hrají o čas a doufají, že jim jejich hračka třeba nebude odňata. A zároveň nechtějí vypadat jako bezcharakterní bytosti. Jenže obojí najednou mít nemohou. Volně podle Bible, „vaše řeč budiž jasné ano, či ne.“
Od této vlády, ať se obmění jakkoliv, nelze čekat nic dobrého, protože se stala rukojmím. S velkou pravděpodobností, hraničící s jistotou, bude její činy charakterizovat nejlépe sedmdesát let starý výrok Winstona Churchilla: Tato vláda se prostě nedokáže rozhodnout nebo přimět ministerského předsedu, aby tak učinil. Proto pokračují v tomto podivném paradoxu, rozhodnuti k nerozhodnosti, odhodláni k ničemu se neodhodlat, tvrdošíjní ve své váhavosti, pevní v rozbředlosti, silní v bezmoci. ... Blíží se konec éry odkladů, polovičatých řešení, konejšivých a nesmyslných výmluv, zdržování. Namísto toho vstupujeme do období jejich důsledků.
Nejpozději do patnácti měsíců tu máme parlamentní volby a ODS jako pravděpodobného vítěze. Tlustý, Langer a spol. v klíčových vládních pozicích – neradostná vyhlídka, což? Je tedy otázka, co můžeme udělat, aby se tak nestalo. Neuvěřitelné a přesto možné – vždyť to může platit i v pozitivním smyslu!
Pavel Nováček