Zrušme komunisty!

Dobře, ale udělejme na to projekt!

Současné aktivity mnoha lidí o zrušení, či zákazu jména komunismus poměrně dost hýbou politickou scénou. Není to určitě poprvé a není to určitě naposled, co se lidé nechají nachytat na jednoduchý nápad, který se zdá poměrně jednoduchý. Nicméně, myslím si, že lze udělat téměř vše, takže nejsem proti. Jsem profesí projektant a mnoho let jsem stál a občas ještě stojím za projektantským prknem. To je zaměstnání, které tvoří budoucnost a hledá teoretickou cestou způsob, jak se tam dostat. Dobrého projektanta především zajímá jakou cestou se dostane k nějakému výsledku, který si sám vymyslí, nebo který si u něj někdo objedná. Dobrého investora zajímá, co ho to bude stát! Pokusím se tedy o tento projekt.

Každý projektant, který má zadání si nejprve vytýčí jasný cíl a udělá plán postupu a pak jej projedná s investorem. Cílem je tedy:

Doplňující otázky na investora a plán postupu a má doporučení projektanta:

• Nejsou pouze v ČR, v EU, na celém světě? Navrhuji jako projektant, aby nebyli nikde na světě, protože hrozí epidemie. Jak řekli kdysi chytře Jan Werich s Miloslavem Horníčkem – stačí jedno slovo a chytne to celá knihovna. Kdybychom je chtěli vykořenit jen u nás, museli bychom náš stát obehnat ostnatými dráty a zrušit internet, satelity a nadnárodní tiskové monopoly. Na to prostě nemáme peníze.
• Nebude pouze jméno, nebo i způsob myšlení? Navrhuji jako projektant komplexnější způsob – vykořenit způsob myšlení, protože zrušení jména je pouze pozlátko, nic neřešící chiméra. Ti, kteří mají shodný, ale špatný způsob myšlení se stejně sejdou pod jiným jménem a nikdy se jich nedopočítáte.
• Termín plnění bude zítra, za rok, za pět let, za dvacet let? Navrhuji jako projektant střednědobý termín (asi pět let), protože hned to není možné a dlouhodobé plány jsou většinou pouze odkladem, který pak nebude realizován. Pro střednědobý plán musíte dělat kroky k řešení ihned, aby vás ostatní brali vážně. Je však nutné předložit podrobný (síťový) harmonogram, nejlépe zpracovaný metodou kritické cesty, abychom se vyhnuli komplikacím.
• Co s těmi, kteří zde jsou? Navrhuji jako projektant a demokrat je nezabíjet a nezavírat, ale převychovávat. Pokud bychom je za názor začali nedemokraticky zavírat, chovali bychom se stejně jako oni a oni by nás mohli považovat pouze za přebarvené komunisty, usilující jen o jejich posty a případně majetek. Výsledkem by byl pouze přechod z jejich bláta do naší louže.
• Co udělat s těmi, kteří své názory nezmění? Jako projektant opět doporučuji nezabíjet a nezavírat. Doporučuji dát jim příležitost, aby předložili podrobný projekt a předložili ho k veřejné oponentuře. Aby popsali všechny cesty, použité nástroje a zařízení a hlavně, což je u projektů nejdůležitější, rozpočet. Jedem polský spisovatel napsal výborný aforismus: Budoucnost je období, kdy je nám dobře. Já bych to doplnil o dodatek – Když je bez projektu! A po těch tvrdohlavých bych chtěl velmi podrobný projekt. Jejich keců o krásné budoucnosti bez projektu už jsem slyšel dost.
• Jaké použít nástroje? Jako projektant navrhuji vlastní příklad a jeho silné šíření po okolí. Přednášky a bití vyvolávají nudu a odpor a nevedou k pořádnému výsledku. Nejsou to zkrátka vhodné nástroje. Je nutné s komunisty vést diskuse a mít trpělivost nechat si od nich všechno vysvětlit a pak se jich ptát, jak vlastně přišli na to, že ten komunismus je tak výhodný pro všechny. Jak chtějí dokázat, že všichni se mohou mít dobře. Proč by se měli mít stejně dobře pilní i líní. Předpokládá to ovšem jednu věc. Jako příklady nesmíme být stejní nebo podobní. Nesmíme mít máslo na hlavě.
• Jak zajistit, aby komunistická řešení už nikdy v životě nikoho nenapadla? Jako projektant navrhuji vypracovat seznam všech forem komunistického jednání a myšlení a učit to všechny a všude. Naučit se jakousi „antikomunistickou bibli“, se kterou si budeme každý večer před usnutím porovnávat svůj prožitý den, zda jsme se nedopustili nějakého komunistického prvku ve svém jednání.

Nemyslím si, že to je všechno, ale myslím, že toho je už docela dost. Pokud se tohle všechno podaří udělat, bude to vyřešeno a můžeme začít. Pokud tohle všechno chceme, bude to dobrý výsledek. Pokud u některého z bodů jen trochu zaváháme, nemá cenu se do toho pouštět.

A ještě jednu věc. Každý si musí vyhodnotit, svůj dosavadní život, zda se v něm někdy nechoval tak, aby ho druzí nemohli za to napadnout a obvinit ho z toho, že káže vodu a pije víno. Já jsem se o to pokusil a vím, že nejsem právě vzorový antikomunista, takže nikdy kategoricky nevykřikuji konečné řešení. Můj otec byl v KSČ. Když jsem se ho v roce 1968 zeptal proč tam vstoupil odpověděl mi tak, že si to pamatuji dodnes: „Kvůli tobě synku. Můj šéf mi položil v roce 1959 na stůl přihlášku a řekl mi – podepiš, když chceš, aby z tvých dětí něco někdy bylo!“ Další diskuse pro mne skončila.

Takže já se pouze snažím, aby se tato situace již nikdy neopakovala, protože pro své děti mnoho lidí udělá mnoho věcí. Zamysleme se každý nad tím, co jsme ochotni udělat pro své děti. Udělejme pro ně nekomunistický projekt budoucnosti a vyvarujme se toho, co musel kdysi udělat můj táta a jeho šéf. Udělejme to jeden každý z nás.