Reforma armády ve státě s nálepkou Josefa Švejka

Autor: Ing. František Nerad <frantisek.nerad(at)worldonline.cz>, Téma: František Nerad napsal, Vydáno dne: 23. 03. 2003

V České republice bylo nutné po roce 1989 reformovat téměř všechno. Armádu zcela určitě. Existuje mnoho znaků, že armádní systém není zcela funkční, a je s podivem, že se s reformou tak dlouho čekalo. Domnívám se však, že výsledky nebudou příliš uspokojivé a že náš stát čeká v této oblasti ještě mnoho problémů. Reforma armády má mnoho hluchých míst a diskuse se o tom nevede. Reforma armády je totiž tajná a je tvořena jaksi mimo pohledy veřejnosti a dokonce i politiků.

Protože kdosi usoudil, že reforma armády bude vhodná až v současné době, byla zahájena až po našem vstupu do NATO. Takže tato instituce vlastně koupila zajíce v pytli. Nebo spíše šídlo v pytli. Dnes se vše reformě podřizuje, ale z některého úhlu jsou pohledy na probíhající „reformu“ poněkud zvláštní. Ve státě, kde většina dospělých lidí četla Osudy dobrého vojáka Švejka a kde každý tuto postavu zná, je reforma armády věcí zásadní. Z pohledu člověka, který se narodil v rodinném domku, který je již 80 let z jedné strany oplocen státním kasárenským plotem si myslím, že tato reforma přichází dost pozdě a nejsem schopen pochopit, kam vlastně směřuje. Jako daňového poplatníka mne to dokonce poměrně dost znepokojuje…



V čem jsou vlastně problémy:

Lokalizace posádek a kvalita jejich základen

V socialistické „lidové“ armádě byly vojenské posádky a základny umisťovány bez jakékoli konzultace s občany. Dokonce víme, že vznik a rozvoj vojenských výcvikových prostorů v padesátých létech provázely vady a protiprávní jednání, které mnoho lidí poškodily a dodnes nejsou tyto křivdy napraveny. Mnoho objektů armáda zdědila od rakouskouherské císařské armády a mnohé z nich ještě slouží. Výstavba budov v nedávné minulosti státním „specializovaným podnikem Armabeton n.p.“ není příliš obdivuhodnou součástí historie, takže opravdu lze stavebně technické zázemí armády považovat za nedostatečné. Základem reformy armády je tedy velká redukce počtu posádek a objektů a zkvalitnění stavebně technického řešení základen. Bohužel se ukazuje, že bez ohledu na dopady a důsledky této redukce podle známého hesla – Reforma za každou cenu!

Je logické, že odchod nebo příchod vojenské posádky do nějakého území rozvoj tohoto území významně ovlivní. V některých oblastech pozitivně, v některých oblastech negativně. A proto by měla být o takovýchto rozhodnutích vedena diskuse s občany. Je-li v reformě, (například v obci Strašice, která má 2 500 obyvatel a vojenská posádka je v ní postavena od roku 1928 a leží v místě se 2/3 obklopeném Vojenským újezdem), počítáno se zrušením posádky, bude to mít zřejmě výrazné dopady do života nejen této obce, ale celého okresu. Z obce se odstěhuje asi 1000 lidí, přijde o 150 pracovních míst a zbudou jí stavební objekty v hodnotě stovek milionů korun, které nemůže nijak využít. Reforma nepočítá s náhradami pro obec, protože resortně řeší jen svůj vnitřní problém. Nemůže ji nezajímat, co se s milionovými hodnotami stane. Znalý pozorovatel vidí, že se to řeší špatně.

Do sedmdesátých let minulého století byla kasárna obklopena plotem, který byl průhledný a tak mohl každý stav posádky pozorovat a kontrolovat. Pak bylo průhledné pletivo nahrazeno vlnitým plechem a veškerá kontrola se stala obyčejnému občanu nebezpečnou. Mohu konstatovat, že tento stav trvá i dvanáct let po listopadu 1989.

Zcela samostatnou a nevyřešenou problematikou je bydlení vojáků, zejména vojáků v budoucí profesionální armádě. Domnívám se, že je zcela zcestný záměr rozdat vojákům a jejich rodinám finanční přídavky na bydlení, ať si každý zařídí bydlení kde chce. S jistou znalostí systémů bydlení v zahraničí tvrdím, že to je záměr drahý, nesmyslný a neefektivní.

Personální obsazení jak armády samotné, tak jejích záloh

Právě proto, že bydlím vedle kasáren již dlouhou dobu, vidím jací lidé do kasáren po celou dobu chodili a zda je reforma nutná či nikoli. Konstatuji, že nutná je. Díval jsem se z okna v srpnu 1968, kdy několik vojáků s holýma rukama zastavilo ruský tank a obrněný transportér s namířenými kanony a kulomety. Díval jsem se z okna na výše zmíněnou změnu oplocení kasáren v období normalizace a zažil jsem studené pohledy lidí z kasáren v době po listopadu 1989. Právě v tak malé obci, jako jsou vojenské Strašice je možné poznat, zda personální politika armády je či není dobrá. Konstatuji, že není dobrá. V této obci je 30 %-ní podíl úspěšných výsledků KSČM v jakýchkoli volbách běžný a je nutné s tím stále počítat. Mnoha z nich přechod od paktu Varšavské smlouvy k paktu NATO nedělal žádný problém. Je to jen problém svědomí, který však není vidět. Reforma personální politiky armády je nutná. Armáda sama jí mohla a měla již dávno pomoci například tím, že měla sama všechny muže ve svých zálohách povolat a zeptat se jich, co mají udělat s jejich Vojenskou přísahou. Je fakt, že text Vojenské přísahy je dnes jiný, než byl do roku 1989, ale Armádní personalisté a plánovači s tímto faktem vůbec nepracovali. Je jisté, že tato přísaha je uložena v dokladech každého bývalého vojáka do doby jeho vyřazení z evidence a je fakt, alespoň v mém případě a věřím, že nejsem sám, že bych chtěl podepsat přísahu jinou. Je fakt, že v případě jakéhokoli konfliktu, bude nebezpečné povolávat do zbraně lidi, o kterých nikdo neví, jak se zachovají. V této věci Armáda neudělala nic, přestože by to stálo minimum nákladů.

Vztah občanů k armádě obecně a speciálně u některých skupin lidí vztah k NATO, naše vazby na zahraniční armády a podpora těchto vazeb od občanů

Je evidentní, že vztah občanů k armádě se od roku 1989 stále zlepšuje. Je evidentní, že to není z důvodů zlepšování vojenské připravenosti, ale z mnoha jiných, zcela nevojenských důvodů. Od bezplatného převádění majetku armády na obce, přes uvolnění přísných povinností pro nové brance a zkrácení povinné prezenční služby, až po snížení vojenských výdajů ve státním rozpočtu a bezplatnou pomoc armády občanům v mnoha formách. Minimum lidí zlepšuje svůj vztah k armádě proto, že noví vojáci jsou schopní se naučit efektivněji zabíjet, nebo že budou schopni lépe bránit svoji zemi.

Velmi mnoho lidí dodnes tvrdí, že před naším vstupem do NATO se mělo konat celostátní referendum o našem přistoupení do tohoto vojenského paktu. Nejsem si zcela jist, zda by to většina občanů podpořila v tajném hlasování. Minimálně by se ukázalo, že s tím dost velká část lidí nesouhlasí, což není pro naši zemi dobré vysvědčení. Postup vlády mnoho lidí schválilo, ovšem se souběžným přimhouřením očí před nepříliš demokratickým postupem. Velmi zvědav bych byl na výsledky referenda v obci, jako jsou Strašice, které vlastně na armádě stojí.

Velmi mnoho lidí dnes podporuje naše vojenské zahraniční aktivity, ovšem s výhradou, že při nich nikdo nezemře. Je možné však jaksi požadovat při vojenských akcích, aby neumírali lidé? Naše úspěšné mise v zahraničí byly většinou postaveny na dobrovolné účasti Čechů v těchto misích. Málokdo připouští, že by se mohly takovéto mise konat jaksi nedobrovolně, na rozkaz padni komu padni. Právě proto, že bydlím ve vojenské obci, znám názory lidí na tyto zahraniční mise a znám jejich představy. Tvrdím, že velká část občanů (zejména nevojáků) si myslí, že se povinné zahraniční vojenské akci NATO dá vyhnout tím, že se prostě „hodím marod“. Reforma armády musí být o tom, že většina lidí vezme jako nezměnitelný fakt, že se ve válce a vojenském boji umírá!

Legislativa spojená s armádou

Je logické, že základem reforem v demokratické zemi jsou demokraticky schválené zákony. Tvrdím, že legislativní proces reformy armády je nedostatečný a nesystémový. Je-li na této legislativě založena vojenská doktrína státu, nemůže být dobrá. Reforma armády musí být rozsáhlý komplexní materiál, o kterém nemůže být pochyb. Není.

Například nový zákon pro obranu kapitalistické České republiky vznikl v roce 1999, tedy 10 let po zásadních politických změnách. Je možné diskutovat, zda to je pozdě nebo brzo. Je reforma armády založena na tomto zákoně (zákon 222/1999 Sb.)? Do dnešní doby platí zákon 218/1999 Sb., o všeobecné branné povinnosti.

Do dnešní doby však nikdo z politiků nezná zákon o profesionálních vojácích budoucí armády, pro které se budují vojenské základny a kvůli kterým se v mnoha místech posádky ruší. Do dnešní doby nikdo netuší, kde budou vojenské základy a co v nich bude. Nové vojenské zákony z roku 1999 postavil svůj výkonný systém na Okresních úřadech, přestože na Ministerstvu obrany všichni věděli o tom, že vznikají kraje a Okresy v roce 2002 zaniknou. Jen jako ukázku cituji ustanovení, která zákon zřídil na pouhé tři roky:

b) podílejí se na procesu obranného plánování,
c) stanovují a realizují opatření k zabezpečení mobilizace ozbrojených sil podle rozhodnutí ministerstva a další opatření k obraně státu.

Nebo další legislativní skvost, který najdeme v zákoně 218/1999 Sb., ve znění zákona 4080/2001 Sb., o všeobecné branné povinnosti. Formulace velmi připomíná mluvu a provádí opatření z jiné doby, než je přelom druhého tisíciletí.

„(5) Okresní úřad zajistí na žádost náčelníka územní vojenské správy k provedení odvodů místnosti, jejich vybavení, otop a údržbu, lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky a materiální zabezpečení lékařských prohlídek.“

Všichni občané sledovali na televizních obrazovkách legislativní proces kolem zajištění vzdušného prostoru ČR. Zákony na prosazení nákupu Gripenů ukázali, že reforma armády je nutná, ale neumíme ji. Opoziční politici mluvili o variantách obrany vzdušného prostoru státu, ale nikdo zřetelně neřekl, že zde budou umístěni cizí letci v cizích letadlech. Nikdo neřekl nahlas, že pokud zde budou cizí letci, budou požadovat na svoji ochranu své protivzdušné rakety. Nikdo neřekl, že pokud jsme v NATO, nemůžeme si dělat co chceme, ale všechno co se zde ve vojenské oblasti dělá, je koordinováno z Bruselu a ne referendy. Tudy cesta rozhodně nevede.

Závěr

Reforma armády je tedy bezpodmínečně nutná. Je však nutné reformovat i způsob přípravy legislativy pro reformu, ale zejména je nutné reformy takovéhoto rozsahu a významu demokratickou parlamentní cestou připravit a vysvětlit občanům. Je také nutné reformovat myšlení nás všech! Zabrání se pak zbytečnému snižování prestiže armády, zbytečnému plýtvání penězi a politické diskreditaci významné součásti každého demokratického státu, kterým armáda bezesporu je.

Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.