Volby prezidenta pro potřeby politických stran

Autor: Ing. František Nerad <frantisek.nerad(at)worldonline.cz>, Téma: František Nerad napsal, Vydáno dne: 26. 01. 2003

V České republice žije asi 10 milionů lidí a existuje asi dvacet legálních a funkčních politických stran. Pro potřeby dvou nebo tří z nich se volí prezident a ostatní lidé to musí vzít na vědomí a poslušně poslouchat, jako to bylo před rokem 1989. Pouze s jednou proměnou. Tehdy se volilo podle toho, jak pískala jedna strana, dnes - demokraticky - podle not dvou, tří politických stran. Podle mého názoru by neměly politické strany takto významně ovlivňovat názory všech občanů České republiky a samotní občané by měli mít právo spolurozhodovat.



Dnes mohou ostatní občané státu jen bezmocně přihlížet volbám prezidenta v televizi. Logicky tento postup mnoho lidí kritizuje a na volbu „svého“ prezidenta nejsou vůbec, ale vůbec hrdí. Mnozí z nich nebudou hrdí ani na takto zvoleného prezidenta. Právem, protože neměli žádnou možnost ji ovlivnit. Kde se stala základní chyba? Bylo chybou Ústavy při vzniku České republiky v roce 1993, že do ní nebyly vloženy prvky přímé demokracie. S odstupem času to lze pochopit. S odstupem času musíme nevěřícně kroutit hlavou. Důvodem bylo, že členové nejsilnější politické strany vzešlé z voleb v roce 1992 - ODS - tehdy ještě tvrdili, že přímá demokracie je nástroj pocházející od ďábla a nejen že to nenavrhli, ale nepřipustili o tom ani diskusi. Je pravda, že změnili názor a dnes již přímou demokracii chtějí. Jenže dnes sklízí všichni občané tohoto státu plody tehdy zasazeného stromu mladé české demokracie. Mnoho lidí, kteří tehdy ODS volili se dnes dívají na televizi a říkají, že to je „nedůstojné“, „strašné“, „ostudné“. Tvrdím, že to je sklizeň jejich tehdejších voleb. Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Volba prezidenta je však jen vrcholkem ledovce české cesty demokracie. Na jednoho každého z nás mají přímý (a mnohem větší) vliv volby starostů měst a obcí, ale protože je nevidíme v televizi, nevnímáme to jako problém. Je to však problém ještě větší, než volba prezidenta a přitom v mnoha obcích byly podobné těm dnešním prezidentským. V prezidentské volbě je alespoň zaručeno, že jsou při ní dodržovány platné zákony tohoto státu, což v mnoha obcích není možné vůbec tvrdit. Jenom je nutné vědět, že například přímým dopadem těchto „voleb“ je nezadržitelný růst zadluženosti veřejných rozpočtů, který se již blíží kritické hranici. Bylo by to možné odstranit uplatněním přímé demokracie a další přímou volbou – tentokrát starostů. Tvrdím, že špatná volba starosty má na každodenní život občana mnohdy horší dopad, než špatná volba prezidenta. Dnes, ve stavu pokažené reformy veřejné správy je to zvláště důležité a zvláště nebezpečné, protože volba starosty v jednom městě (obce, nebo města s rozšířenou působností) má zásadní vliv na život v jiných městech a obcích a může jim každodenní život pěkně zkomplikovat. Lobby starostů, která v roce 2000 prosadila model tzv. „spojené veřejné správy“ asi věděla co dělá, ale obyčejní občané to netušili a dnes se mnozí jen diví, případně nadávají. A to jsme teprve na začátku reformy, na začátku české cesty demokracie. Tuším, že přijdou daleko horší časy a problémy.

Je nutné změnit českou Ústavu a je nutné ji změnit brzo, abychom v Evropské unii nevzbuzovali pohrdlivé úsměvy nebo zbytečný soucit s tím, že neumíme demokracii i před obyčejnými spoluobčany EU. Dnes nás jen pozorují, mnozí se usmívají či kroutí nevěřícně hlavou, protože jim do nás vlastně ještě nic není. Dopady našich špatných rozhodnutí končí na Šumavě. Za dva roky nás budou přímo kritizovat, protože možná budou našimi „spoluevropany“ a naše špatná rozhodnutí mohou mít vliv na život na břehu Atlantiku.

Omezit vliv politických stran ve státě, omezit vliv jakýchkoli lobby mohou jen občané svojí přímou volbou a dalšími prvky přímé demokracie. Nejde jen o přímou volbu prezidenta. Jde i o přímé volby hejtmanů, starostů a možná i dalších lidí, kteří je pak zastupují. Mnoho lidí již pochopilo, že zprostředkovaná volba, jak ji vidíme v televizi u prezidenta, nebo při volbách starostů i v té nejmenší obci v hospodách či kinosálech není to, co by lidé viděli rádi. Zvláště po dlouholetých zkušenostech s volbami do roku 1989. Aby pokračovalo to, co jsme znali do té doby se přeci nemusela dělat žádná revoluce. Platí to i o mnoha dalších oblastech našeho života. Jen namátkou Občanský zákoník je z roku 1964 a dnešní dohady o nájmech jsou jeho důsledkem. Rozpočtová pravidla jsou asi z roku 1976 a problémy veřejných rozpočtů jsou dnes jedním z důsledků. Stavební zákon je z roku 1976 a problémy ve výstavbě, regeneraci nevyhovujících domů jsou také důsledek. Jsou i další zákony, které by si již zasloužily nové znění, založené na demokratických základech, jako třeba soudnictví, sociální systém atd. Je proto nutné si v dalších volbách vzpomenout, jaké důsledky měly naše hlasy v roce 1992, ale i v létech předcházejících a v létech následujících. Je třeba si uvědomit, že předseda jakékoli politické strany není a nikdy nebude nadstranický prezident. Je třeba si vzpomenout na doby a události, které jsme dosud prožili a poučit se z nich. I ti obyčejní lidé v Evropě to již znají.

Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.